Psí spřežení

Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl zkušený musher Martin Vrtěl.

Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl zkušený musher Martin Vrtěl.

Jací psi se k závodům se spřežením hodí a proč?

Všichni, kteří rádi táhnou :) Ale samozřejmě se používají převážně tažná plemena, bez ohledu na pohlaví. Z čistokrevných plemen (s rodokmenem posvěceným FCI) jsou to sibiřské husky, aljašský malamut, grónský pes a samojed. Existují i speciálně šlechtění závodní tažní psi. U nich ještě záleží na disciplíně, ve které musher závodí. Velmi zjednodušeně – na krátké až střední vzdálenosti se používají psi s větším podílem krve ohaře a jemu podobných plemen, na delší vzdálenosti chlupatější, drsnější psi, například aljašské husky. Ale třeba na podzimních závodech jsou v canicrossu (tedy běhu se psem, což je nejdostupnější disciplína) k vidění nejrůznější plemena od pudlů přes labradory, border kolie či vlčáky až po dobrmany nebo dobře rostlé křížence. Hlavní podmínky vhodnosti jsou dvě: zaprvé psa musí tah bavit a zadruhé nesmí být agresivní vůči okolí.

Jak obtížný je výcvik?

Dobrý závodní pes má chuť běžet a táhnout prostě v sobě. Pokud se tomu musí učit, něco je špatně. To neznamená, že se tahat naučit nemůže, ovšem není to snadné jako povel „sedni“. Každý pes se zkrátka hodí k něčemu jinému a vyniká v tom, co ho baví. Síla ani přísnost nic nezmůžou.

Co musí začátečník udělat, aby mohl začít trénovat?

Nejlepší je navštívit pár závodů nebo přímo domácnosti musherů, zjistit si co možná nejvíce jak o daném plemeni a jeho správném chovu, tak o disciplínách. Vyplatí se poslechnout si vícero hlasů a vždy raději preferovat lidi, kteří už za sebou mají nejen nějakou sezónu, ale také slušné výsledky. Dlouhodobě nadprůměrné výkony jsou důkazem vysoké kvality psa, péče, ustájení a samozřejmě i tréninku.

Těm, kdo už pejska mají, ale ne tažného, radím vyzkoušet, jestli ho to bude bavit. Kupte postroj na míru a pomalu začněte zkoušet. Metody učení jsou různé, například tahání řetězů nebo pneumatik. Nejideálnější je běh s jiným psem. Zkušenější kolega totiž vašemu psovi pomůže ledasco pochopit. Parťáka pro společný trénink jistě najdete v některém z mnoha českých klubů. Ze začátku to chce kratší a pomalejší tréninky a hlavně trpělivost. A pamatujte si, že váš pes musí být během tréninku za všech okolností šťastný.

Jak probíhají tréninky v měsících, kdy nesněží?

Mushingová sezóna začíná zhruba v září a končí zhruba v březnu, dubnu. Má tedy podzimní a zimní část. Když není žádný sníh, náplní tréninků a závodů je buď bikejoring (kolo se psem), scootering (koloběžka s jedním či dvěma psy) nebo již zmíněný canicross. Samotná spřežení pak místo saní používají káru s kolečky. Ta bývá domácí výroby, ale existuje i pár specializovaných výrobců. Na tréninky se větším týmům hodí i bezpečnější motorové čtyřkolky.

Závody se řídí především teplotou. Oficiální závody spadající pod Svaz sportu psích spřežení se nepořádají, je-li teplota nad 15 °C. Pes nemá žádnou potní žlázu a mohl by se přehřát. Proto je nutné přizpůsobit trénink aktuální teplotě (trénovat raději brzo ráno či pozdě večer) a hlavně nezapomínat psa před tréninkem i po něm řádně napojit.

Kde v České republice se dá v zimě trénovat?

Čistě tréninková, rolbou upravovaná trať určená pouze pro psí spřežení je u nás snad jen na Vysočině na Třech Studních u Jirky Trnky. Ale všichni samozřejmě jezdíme, kde se dá, a ideálně startujeme rovnou od domu. Trať upravená alespoň skútrem znamená vždy velké plus. U individuálních disciplín je to podstatně jednodušší – umožňují trénink na standardních upravovaných běžeckých tratích. I když i zde platí určitá pravidla: raději mimo špičku, uklízet po psech, brát ohledy na ostatní „účastníky provozu“…

Možná si říkáte, že jde o trochu drahou srandu, pořídit postroj jen na zkoušku, sehnat káru… Na to by vám Martin řekl, že každý koníček holt něco stojí. A jak už to bývá, čím více se něčemu začnete věnovat, tím dráž vás to vyjde :)

Související články

Kočičí appky

Každý druhý už má dnes tablet, to asi nikoho nepřekvapí. Víte ale, že na něj můžete stáhnout aplikace i pro vaši kočku? Pokud se nebojíte poškrábaného displeje, zkuste tuto interaktivní zábavu se svým miláčkem. Užijete si plno zábavy a procvičíte...

Když najdete kočku nezapomeňte, že není ihned vaše

Podle různých statistik se počet koček v naší republice zvyšuje. Nejen psi, ale i kočky patří k čím dál častějším domácím mazlíčkům. Častěji se nám tak může stát, že potkáme na ulici opuštěnou kočku a přemýšlíme, co máme dělat. O to horší to je, pokud...

Kočičí záchod? I ony mohou mít moderní a voňavý

V dnešní době se kočky čím dál častěji stávají členy našich domácností. Tomuto trendu se přizpůsobují i výrobci kočičích záchodů. Ty mohou kočkám při jejich každodenní potřebě dopřát větší pohodlí. Z pohledu majitelů výrobci kladou větší důraz i na...

Co mají kočky pod kožichem aneb Stavba těla kočky

Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce.  Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...

První pomoc při otravě III. - sinice

Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...