Bastet, egyptská bohyně plodnosti a požitků s kočičí hlavou

Na historii koček je ale strašně zajímavé, jak odlišně je popisována v jednotlivých kulturách. Pro buddhisty byly kočky ztracené, odkázány samy na sebe. V Číně zase představovaly symbol dlouhověkosti. Neméně fascinující je však jejich příběh z Egypta. Kočky byly ve starověkém Egyptě vnímány jako vtělení Bastet, bohyně krásy, plodnosti, mateřskosti i požitků a krásných umění jako hudby a tance. Zobrazována byla nejčastěji v podobě lvice (později kočky), případně ženy se lví hlavou. Bastet byla ztělesněním rafinované ženskosti i ochránkyně. I proto byly kočky staroegyptskými obyvateli chované doma a uctívané jako ochránkyně v domech a rovněž i v chrámech v sídle faraonů. Proto i předměty, na kterých byly kočky vyobrazené, byly brány s náležitou úctou.

Ve starověkém Egyptě dokonce existovalo město Bubastits s chrámem Bastet, které bylo centrem uctívání koček a bylo to zde, kde se našly ostatky tisíců mumifikovaných koček. Pokud byste zde žili a dopustili se nějaké křivdy na kočce nebo ji dokonce usmrtili, čekal by vás velice přísný trest. V případě zabití šlo dokonce o trest nejvyšší. V porovnání s dalšími zvířaty jako jsou ovce, kozy, krávy nebo drůbež, byl vztah Egypťanů ke kočkám zcela unikání. Kočky měly svobodu, záleželo zcela na nich, kdy přišly a odešly. Z historický pramenů však není zcela jasné, zda kočky měly svá jména. Obecně panuje informace, že se kočky oslovovaly spíše obecným „miu“.

O tom, jak se kočkám žilo v době starověkého Egypta svědčí také malby v objevených hrobkách. Na spoustě z nich najdeme pány s jejich domácími mazlíčky. Malby zachycují kočky sedící u stolu, pochutnávající si na rybě nebo kočky se svým pánem na lovu. Archeologové našli také spousty amuletů z bronzu, slonoviny, terakoty a dalších materiálů, buď ve tvaru kočky, nebo s jejím obrazem. Když došlo v rodině k úmrtí kočky, oholili si její majitelé jako výraz smutku obočí a tělo kočky odnesli k balzamovači. Láska Egypťanů ke kočkám byla až tak hluboká, že jedna legenda vypráví o tom, jak Peršané porazili v jedné bitvě Egypťany právě skrze lest spojenou s kočkou. Egypťané se natolik báli kočce ublížit, že se nakonec raději dobrovolně vzdali.