Mondioring, ač pro oko laika může vypadat jednoduše, je bezesporu jednou z nejtěžších kynologických disciplín vůbec. Pes při něm musí být schopen soustředěné práce po dobu až 45 minut, být naprosto perfektně ovladatelný a vše zvládat v pro něj cizím prostředí. Více nám sport přiblíží cvičitel Jiří Toman.
Mondioring si od psa i psovoda žádá značnou dávku zkušeností, dovedností i fyzické zdatnosti. „Psi v tomto sportu musí být vyrovnaní, sebejistí, s výbornou ovladatelností a použitelní v běžném životě, jelikož kouzlo v mondioringu spočívá v jeho rozmanitosti. Každý závod je něčím nový. V tomto sportu nikdy nemůžete psa připravit na všechny situace, které mohou na závodě nastat. Jen jej musíte správně naučit princip cviku, který má provést za jakékoliv situace,“ krásně shrnuje zásady disciplíny Jiří Toman, který se svým psem Eclipse Olbramovický kvítek slaví nemalé úspěchy i v mezinárodních soutěžích.
Při mondioringu musí pes zvládnout v jednom zátahu bez přerušení tři za sebou jdoucí disciplíny: poslušnost, skoky a obranu. Náročnost je nastavena do tří kategorií podle vycvičenosti psů. Soutěž podléhá mezinárodnímu zkušebnímu řádu uznanému FCI. Systém hodnocení je nastaven tak, aby prokázal absolutní poslušnost a ovladatelnost psa, jeho schopnost se dokonale soustředit a harmonicky spolupracovat s psovodem.
„Závod začíná tím, že pro každou kategorii se na place objeví tzv. „white dog“ (nástřelák), který ukáže všem závodníkům, jak bude závod v dané kategorii vypadat. Rozhodčí si při tomto psovi poupraví jednotlivé cviky a tvrdost figurantů při obranách dle potřeby. Pak už se jede ,naostro‘ . Vždy před vstupem na závodní plac odevzdá psovod ringovému komisaři obojek a vodítko. Pes nesmí mít nic na sobě! Poté se přistupuje k hlášení a socializačním testům – např. kontrola chrupu, načtení čipu apod –, ten je vždy v režii rozhodčích. A pak už probíhá závod, tak jak bylo předvedeno na ,nástřelákovi‘ v jednotlivých kategoriích,” popisuje průběh závodu Toman.
Celý závod trvá podle obtížnosti od 10 do 45 minut a může zahrnovat až 17 cviků, jejich pořadí se může měnit (pořadí disciplín ale vždy zůstává). Pes musí například aportovat předmět, který vidí prvně v životě, je z neznámého materiálu a se špatně uchopitelným tvarem. Přesto musí úkol splnit na jeden povel a v přesně stanoveném čase. Po ploše mohou být navíc rozházeny kousky masa nebo jiné rušivé předměty, které mají psa rozptýlit. Při obraně je zas na pesana vyvíjen ohromný psychický tlak.
„Ideální je, když má pes vyvážený vzruch a útlum, je psychicky odolný a inteligentní. I když jsou tréninky rozmanité, na spoustu situací nemůžete psa předem připravit a musí být schopen na ně zareagovat a vyřešit situace sám,” shrnuje ideální povahu psa pro mondioring Jiří Toman a pokračuje: „Tento sport je přesně ,ušitý‘ pro belgické ovčáky a ještě bych to z velké části zúžil na varietu malinois. Jsou samozřejmě k vidění i jiná plemena, ale ty závodí spíše v nižších kategoriích. Když se budeme bavit o nejvyšší kategorii Mondioring 3, jednoznačně převládají maliňáci,” dodává s poznámkou, že samozřejmě existují i výjimky: „Když jsem byl figurovat závody v Belgii, byli tam k vidění i plemena jako německý ovčák, briard, švýcarský ovčák nebo dobrman. V ČR soutěží i cane corso.”
Každý závod má jiný scénář a kulisy, liší se povrch ringu i předměty na něm umístěné, různý je i počet osob pohybujících se po place. Právě proto nemůže být stereotypní ani trénink. I při něm je třeba stále měnit situace, za jakých musí pes úkoly řešit. Čím variabilnější trénink je, tím připravenějším se pes stane.
Všechna práce při závodu ale není jen na pesanovi. Podle Tomana může psovod spoustu věcí ovlivnit, ať už pozitivním, či negativním směrem. „Když jsem s mondioringem začínal a jezdil na první závody, připravil jsem se o spoustu zbytečných bodů svými chybami. Ale tím si asi musí projít každý, protože až na závodě se kolikrát projeví nějaká situace, kde psovod zareaguje špatně a následně může udělat chybu i pes.” Při závodech je podle něj potřeba především „umět si zachovat chladnou hlavu”, soustředit se a hlavně věřit svému psovi a jít si závod společně užít.
Teď už je asi jasné, že výcvik psa pro tento sport je velmi náročný a nehodí se pro každého (psa ani člověka). Vyžaduje velké množství času, stejně jako spoustu trpělivosti a pracovitosti od obou členů týmu. „Jednotlivé tréninky se dají různě rozvrhnout, záleží jestli se trénuje v sezoně nebo mimo ní. Jednotlivé cviky z poslušnosti a popřípadě skoky se dají trénovat každý den, ale je důležité mezi ně zapojovat i velké a hodně kvalitní tréninky se špičkovými figuranty,” uvádí cvičitel. Není proto divu, že Mondioring klub ČR u nás nepatří mezi nejpočetnější kynologické spolky. Získat v závodu potřebný počet bodů pro složení zkoušky v kategorii je totiž více než složité.
Trénování mondioringu ovšem přináší nemalé benefity i pro běžný život. Krom vyrovnanosti a ovladatelnosti se pes naučí zvládat neznámé, nečekané či vyhrocené situace i mimo ring a naučí se na ně přiměřeně reagovat. Kromě perfektně ovladatelného obranáře tak získáte i spolehlivého, bezproblémového společníka, kterého jen tak něco nerozhodí.
Výcvik mladého chlupáče je vážná věc. To, co se pes naučí ve štěněčím věku, už se pak hůře napravuje. Učením a tréninkem se také vytváří a upevňuje vzájemný vztah mezi psem a člověkem. Naše Roza je vážně ďábel a proto jsem se rozhodla výchovu...
Pokud vás stejně jako mě čeká “last minute” dovolená, asi se shodneme, že první otázka, kterou si klademe, zní – S nebo BEZ? Jako pejskařům je vám určitě jasné, že myslím se psem nebo bez psa. Obvykle samozřejmě vyhrává první varianta a logicky proto...
Psi a vše kolem nich jsou mojí zálibou již od dětství, a tak není s podivem, že se volných chvilkách ráda pídím po tom, co se nového děje v kynologii. A tak vás asi nepřekvapí, že jsem si pro vás dnes přichystala článek o poměrně nové metodě výcviku...
Strašák všech majitelů psů. O čem je řeč? O přetočení žaludku neboli torzi. V naší rodině jsme vždycky měli spíše větší plemena psů jako například vlkodava. A tohle byla jedna z věcí, která byla naší noční můrou, neboť ti na to trpí obecně více, než...
Dnes se s vámi podělím o další ze střípků z mého života s novým psím členem rodiny, naší nezkrotnou a nohatou Rozinkou. Rozinka je kříženka a pochází z tak zvané “hromadírny”.
Také váš pes rád “loví” okolo poletující hmyz? A také vám v létě trne v zádech, když chňape po vosách a včelách nebo i sršních? A jak poznat, jestli má člověk doma psího alergika? Pozor bychom si měli dávat i teď v září, kdy vosy obhlíží popadané ovoce.
V létě jsme vyrazili s chlupáči na horskou dovolenou. A ačkoli jsem já sama na blogu už nakousla, jak je důležité pečovat o tlapky psa nejen v létě, byla jsem překvapená kolik jsem letos potkala pejsků s botami.
V předchozím článku o výběru postrojů pro naše chlupáče, jsem se zaměřila především na to, jaké typy jsou k dostání a jak se od sebe liší. Dneska bych se s vámi ale chtěla podělit o to, co vlastně předchází samotnému pořízení této šikovné alternativy...
Není žádnou novinkou, že postavení psa prošlo v posledních desítkách let výraznou proměnou a dnes je pes brán jako další člen rodiny. Také není nijakým překvapením, že pes potřebuje pro svou správnou výchovu a zdravý psychický vývoj autoritu a řád,...
Také už jste řešili, jak na to nejen se skladováním (suchého) krmiva během letních pařáků? Anebo třeba na cestách? Pro mě je to teď víc jak aktuální téma. Doma máme sice příjemné teploty a tak nehrozí nic ani našim chlupáčům, ani jejich granulím. Blíží...
Taky vás zajímá, co dělá váš pes, když nejste doma? Už jsme tu společně nakousli téma pes a práce, jelikož ne vždy můžu svého chlupáče vzít s sebou. A teď když mám psy dva, musím počkat, až se škvrně trochu vyřádí, než začnou zase oba chodit pěkně se...