Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
Hoopers je nová samostatná disciplína vycházející z agility. Pochází z USA a u nás se s ní můžete setkat teprve v posledních několika letech. Nabízí aktivní vyžití psům, i když překážky nejsou nijak náročné. Výhodou je, že pohybové omezení psovoda není překážkou, aby si hoopers společně se psem užil.
Pes totiž obíhání a probíhání jednotlivých překážek provádí naprosto samostatně, na základě vizuálních a hlasových pokynů psovoda (handlera). Překážky jsou přitom navržené zcela bezpečně a s ohledem na minimální nároky na pohybový aparát psích závodníků. Díky tomu se sport hodí nejen pro psy všech velikostí a věkových kategorií, ale i pro ty s pohybovým omezením, pro něž už není skákání vhodné.
Tréninky i veškerý proces učení probíhá pomocí nenátlakových metod. Hodně se využívá klikr. Cílem je naučit psa chápat a následně i reagovat na hlasové a vizuální povely handlera tak, aby zvládl celou trať projít sám, tedy nezávisle na pohybu psovoda. Všechny překážky jsou koncipovány na úrovni země. Pesan jimi musí buď proběhnout, oběhnout je, nebo běžet podél nich.
Při tomto sportu se pes hýbe hodně a psovod málo. Pokud tedy při agility brzdíte svého psíka, zkuste hoopers! Skvělou příležitost ale nabízí třeba i pesanům vyřazeným ze závodů agility kvůli zranění, kteří neztratili chuť se hýbat a překážky jim chybí. V neposlední řadě to může být i skvělá volba jak utahat neunavitelné psy, aniž byste sami padali na pusu.
Zaujalo vás to? Prakticky už v každém našem kraji funguje minimálně jedna psí škola, která tenhle sport trénuje, určitě tak nebudete mít problém najít i nějakou ve svém okolí.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...