American Curl má velmi nápadný zjev díky svým dozadu natočeným uším. Mimo Spojených států, kde toto plemeno vzniklo, je ještě celkem vzácností. Už i u nás ho ale najdete. Je to velmi společenská kočka, které doma nic neunikne.
Zakladatelkou plemene byla černá kočka jménem Shulamith, kterou v roce 1981 našli jako vyhladovělé kotě v Kalifornii. Dvě z jejích čtyř koťat, která se narodila ještě téhož roku, měla dozadu stočené uši stejně jako ona. Došlo se k závěru, že za touto odchylkou stojí spontánní mutace díky dominantnímu genu.
Ten nemá žádné doprovodné efekty a proto se mohou křížit americké kadeřavé kočky mezi sebou i s neušlechtilými domácími kočkami, které se jinak co nejvíce blíží plemennému standardu. Díky dominantnosti genu bude mít i tak většina koťat uši stočené. Každopádně to se projeví až ve věku čtyř měsíců, kdy se koťatům začínají uši stáčet.
Jsou to středně velké kočky s elegantním štíhlým tělem. Nemají téměř žádnou podsadu, období línání u nich tedy nebude nijak dramatické a ani pravidelná péče o srst nezabere moc času. Ta může být krátká i polodlouhá a ve všech možných barvách i kresbách.
Kromě zvláštních uší je u americké kadeřavé kočky nápadné i její zaměření na lidi. Bývají to zvědavé inteligentní kočky, co se rády účastní veškerého dění v domácnosti. Rozhodně nebudou stát opodál, když se něco děje. Rády jsou v centru pozornosti a rády se i mazlí. O těhle kočkách zkrátka stále budete vědět, že tam jsou.
Díky tomu se skvěle hodí do rušnějších rodin a problémem nebývají ani děti. Mají totiž velmi vyrovnanou povahu a jen tak něco je nerozhází. Pokud tedy nejde o jejich uši, na ty jsou obzvláště citlivé, zvlášť pokud by se jim přetáčely dopředu.
Hravé a podnikavé americké kadeřavé kočky svou energii potřebují vybít dostatkem her nebo na šplhacím kůlu. Skvěle se snášejí s ostatními kočkami a dobře vycházejí i se psy. Není tedy od věci jim nějakého zvířecího společníka pořídit, zvlášť pokud trávíte hodně času mimo domov.
Ačkoli jde o plemeno nijak extra rozšířené, chová se i u nás. Už jste se s ním někde setkali? Třeba na výstavách? Já, stejně jako moje kočka, máme občas rády chvíle samy pro sebe. Z americké kadeřavé kočky bychom se tedy asi brzy stavěly na hlavu. :)
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
