Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Jaká zvěř se pomocí psů loví v případě české myslivosti?
To je nešťastně položená otázka. Psi jsou pouze pomocníky lovce, sami ve skutečnosti nic neloví (snad kromě škodné). Nicméně pomáhají při lovu všech druhů zvěře. Při honech na drobnou zvěř se zpravidla loví kohout bažanta (bažantí slípka se na společných honech neloví), zajíc, povolené druhy kachen a zvěř myslivosti škodící, jako jsou kuny, lišky nebo psíci mývalovití. Na honech pes zvěř vyhledává, v případě ohařů ji vystaví a po ulovení aportuje svému majiteli. Vystavení znamená, že pokud pes najde zvěř, ustrne v typické pozici, je úplně nehybný, většinou se zdviženou přední nohou. Takto vyčká až do příchodu vůdce. Ohaři jsou takovým vystavením typičtí, označují vůdci místo, kde se zvěř nachází, a umožňují mu tím připravit se ke střelbě. Pokud pes sám od sebe zadáví škodnou zvěř, nepovažuje se to za chybu, naopak jde o žádoucí vlastnost. Na společných lovech typu naháněk (takový typ společného honu, na kterém se zvěř nahání ke střelci stojícím na určeném stanovišti) se loví mladá černá zvěř, holá jelení (bez paroží), sičí a mufloní zvěř. Na naháňkách se používají hlavně teriéři a jezevčíci. Ohaři totiž mají tváří v tvář černé zvěři velikostní nevýhodu.
V podstatě každý typ psa se dá do určité míry vycvičit na všestranného lovcova pomocníka. Ohaři však pro tuto všestrannost mají největší vlohy. Jsou lépe cvičitelní, poslušnější a vhodnější pro práci na poli. Teriéři jsou přece jenom určení spíše k práci ve smečkách, na nahánění zvěře a na její udržení na místě do doby, než přijde lovec. I jezevčíci jsou pracanti, ale loví většinou takříkajíc pro sebe. Na povely moc nereagují a jsou tvrdohlavější než jiná plemena.
Jaká rizika pro psa představuje kontakt s lovenými zvířaty?
Pro ohaře je asi největším nebezpečím černá zvěř. Setkání s ní může skončit i smrtí ohaře. Proto se při jejím lovu pracuje s menšími plemeny.
Například teriéři jsou dostatečně malí, hbití, vytrvalí, ostří a mají zvýšený práh bolesti. Zpravidla bývají i dost hlasití, takže štěkotem označují lovci místo, kde se lovený kus nachází. Neznamená to ovšem, že jsou nezranitelní. Zranění jsou v těchto případech naopak docela častá, jedná se ale většinou o tržné rány a pes může po jejich zašití a zahojení opět pracovat.
Norníkům (nižší teriéři, jezevčíci) zase hrozí nebezpečí při norování jezevců, kteří jsou velmi agresivní. Mohou psa vážně poranit nebo ho v noře doslova zazdít a udusit.
Slyšela jsem příběh jednoho „šíleného“ jagdteriéra, který po boji s divočákem skončil s utrženou spodní čelistí a ani o tom nevěděl. Pořád chtěl lovit. Čelist mu na veterinární klinice dali dohromady a pes nakonec přežil, ale incident svědčí o tom, že lov je pro tyto psy nejvyšší prioritou. Ani běžný chovatel, který se lovu nevěnuje, by neměl stoprocentně spoléhat na jejich soudnost.
Na naháňkách se samozřejmě stane, že se pes ztratí a majitel ho pak najde i o několik kilometrů dál. Bohužel tu hrozí střet psa s autem, dnes už se ale daří podobným neštěstím předcházet používáním GPS vysílačů umístěných na obojcích psů. Majitel má díky nim přesnou představu, kde se pes nachází nebo jak se pohybuje po leči. (Leč je část honitby, kde se odehrává část společného lovu. Během honu se zpravidla pořádá více lečí na různých místech honitby.)
V posledních několika letech se pro majitele loveckých psů stala velkým strašákem Aujezskyho choroba. Jedná se o velmi agresivní neléčitelné virové onemocnění přenášené černou zvěří, většinou její krví. Vždy skončí smrtí psa, a to během jednoho až tří dnů. Projevuje se zvýšením teploty, nechutenstvím a hlavně extrémní svědivostí (někdy dojde až na vykusování tkáně).
Každý lovec ale při pořizování svého pomocníka musel počítat i s možností, že se při lovu může stát to nejhorší. Někteří starší myslivci dokonce berou psy spíš jako pracovní nástroj než kamaráda.
Už jste někdy zažila, že by byl pes zasažen střelnou zbraní? Stává se to?
Osobně jsem ještě nezažila, že by někdo psa střelil, ale slyšela jsem o takových případech. K potenciálně nebezpečným situacím dochází dost často. Pokud pes nemá zvládnuté klidy před zvěří, nezůstane stát po vypíchnutí zvěře (to znamená, že se k ní dostane moc blízko, zvěř to nevydrží a vyrazí z úkrytu) a začne pronásledovat, stačí jeden nezodpovědný střelec a neštěstí je na světě. Bohužel, jako v každé skupině lidí, i mezi myslivci se najdou hlupáci, kteří než aby zvěř nechali utéct a mysleli na bezpečí psa, raději loví za každou cenu. Jeden můj známý tak málem přišel o ohaře. Pes dostal zásah brokovnicí, majitel ho ale na místě oživil a na veterině ho pak zachránili.
Můžete se na svého psa 100% spolehnout?
Já osobně se na svou fenu spolehnout můžu. Vím, že bude pracovat tzv. pro mě, neuteče, nalezenou zvěř přinese a nebude ji načínat nebo zahrabávat. Ovšem i feny a psi mají své dny – u fen se často stává, že před háráním změní chování, přestanou být tak poslušné, jako bývají normálně. Pes zase může přestat poslouchat, když háravou fenu ucítí. Takže nikdo si nemůže být 100 % času jistý, že jeho pomocník bude vždy a pořád poslušný. Někdy je lovecká vášeň silnější. Zvlášť když je na honu víc psů pohromadě, občas se navzájem strhnou.
Jaký je váš nejlepší úlovek?
Já osobně žádnými skvělými úlovky neoplývám, protože v našem sdružení jsem pouze hostem, nikoli členem. Tím pádem nemám právo na lov ničeho většího, než je lončák (prase divoké mladší než 1 rok). Lovím tedy pouze drobnou a škodnou zvěř. Navíc nejsem nijak skvělým střelcem – i když mám možnost vystřelit, většinou minu. Proto sice chodím s flintou, ale věnuju se spíš psovi než střelbě. Neznám nic hezčího než pohled na dobře pracujícího ohaře :)
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
