Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Jaká zvěř se pomocí psů loví v případě české myslivosti?
To je nešťastně položená otázka. Psi jsou pouze pomocníky lovce, sami ve skutečnosti nic neloví (snad kromě škodné). Nicméně pomáhají při lovu všech druhů zvěře. Při honech na drobnou zvěř se zpravidla loví kohout bažanta (bažantí slípka se na společných honech neloví), zajíc, povolené druhy kachen a zvěř myslivosti škodící, jako jsou kuny, lišky nebo psíci mývalovití. Na honech pes zvěř vyhledává, v případě ohařů ji vystaví a po ulovení aportuje svému majiteli. Vystavení znamená, že pokud pes najde zvěř, ustrne v typické pozici, je úplně nehybný, většinou se zdviženou přední nohou. Takto vyčká až do příchodu vůdce. Ohaři jsou takovým vystavením typičtí, označují vůdci místo, kde se zvěř nachází, a umožňují mu tím připravit se ke střelbě. Pokud pes sám od sebe zadáví škodnou zvěř, nepovažuje se to za chybu, naopak jde o žádoucí vlastnost. Na společných lovech typu naháněk (takový typ společného honu, na kterém se zvěř nahání ke střelci stojícím na určeném stanovišti) se loví mladá černá zvěř, holá jelení (bez paroží), sičí a mufloní zvěř. Na naháňkách se používají hlavně teriéři a jezevčíci. Ohaři totiž mají tváří v tvář černé zvěři velikostní nevýhodu.
V podstatě každý typ psa se dá do určité míry vycvičit na všestranného lovcova pomocníka. Ohaři však pro tuto všestrannost mají největší vlohy. Jsou lépe cvičitelní, poslušnější a vhodnější pro práci na poli. Teriéři jsou přece jenom určení spíše k práci ve smečkách, na nahánění zvěře a na její udržení na místě do doby, než přijde lovec. I jezevčíci jsou pracanti, ale loví většinou takříkajíc pro sebe. Na povely moc nereagují a jsou tvrdohlavější než jiná plemena.
Jaká rizika pro psa představuje kontakt s lovenými zvířaty?
Pro ohaře je asi největším nebezpečím černá zvěř. Setkání s ní může skončit i smrtí ohaře. Proto se při jejím lovu pracuje s menšími plemeny.
Například teriéři jsou dostatečně malí, hbití, vytrvalí, ostří a mají zvýšený práh bolesti. Zpravidla bývají i dost hlasití, takže štěkotem označují lovci místo, kde se lovený kus nachází. Neznamená to ovšem, že jsou nezranitelní. Zranění jsou v těchto případech naopak docela častá, jedná se ale většinou o tržné rány a pes může po jejich zašití a zahojení opět pracovat.
Norníkům (nižší teriéři, jezevčíci) zase hrozí nebezpečí při norování jezevců, kteří jsou velmi agresivní. Mohou psa vážně poranit nebo ho v noře doslova zazdít a udusit.
Slyšela jsem příběh jednoho „šíleného“ jagdteriéra, který po boji s divočákem skončil s utrženou spodní čelistí a ani o tom nevěděl. Pořád chtěl lovit. Čelist mu na veterinární klinice dali dohromady a pes nakonec přežil, ale incident svědčí o tom, že lov je pro tyto psy nejvyšší prioritou. Ani běžný chovatel, který se lovu nevěnuje, by neměl stoprocentně spoléhat na jejich soudnost.
Na naháňkách se samozřejmě stane, že se pes ztratí a majitel ho pak najde i o několik kilometrů dál. Bohužel tu hrozí střet psa s autem, dnes už se ale daří podobným neštěstím předcházet používáním GPS vysílačů umístěných na obojcích psů. Majitel má díky nim přesnou představu, kde se pes nachází nebo jak se pohybuje po leči. (Leč je část honitby, kde se odehrává část společného lovu. Během honu se zpravidla pořádá více lečí na různých místech honitby.)
V posledních několika letech se pro majitele loveckých psů stala velkým strašákem Aujezskyho choroba. Jedná se o velmi agresivní neléčitelné virové onemocnění přenášené černou zvěří, většinou její krví. Vždy skončí smrtí psa, a to během jednoho až tří dnů. Projevuje se zvýšením teploty, nechutenstvím a hlavně extrémní svědivostí (někdy dojde až na vykusování tkáně).
Každý lovec ale při pořizování svého pomocníka musel počítat i s možností, že se při lovu může stát to nejhorší. Někteří starší myslivci dokonce berou psy spíš jako pracovní nástroj než kamaráda.
Už jste někdy zažila, že by byl pes zasažen střelnou zbraní? Stává se to?
Osobně jsem ještě nezažila, že by někdo psa střelil, ale slyšela jsem o takových případech. K potenciálně nebezpečným situacím dochází dost často. Pokud pes nemá zvládnuté klidy před zvěří, nezůstane stát po vypíchnutí zvěře (to znamená, že se k ní dostane moc blízko, zvěř to nevydrží a vyrazí z úkrytu) a začne pronásledovat, stačí jeden nezodpovědný střelec a neštěstí je na světě. Bohužel, jako v každé skupině lidí, i mezi myslivci se najdou hlupáci, kteří než aby zvěř nechali utéct a mysleli na bezpečí psa, raději loví za každou cenu. Jeden můj známý tak málem přišel o ohaře. Pes dostal zásah brokovnicí, majitel ho ale na místě oživil a na veterině ho pak zachránili.
Můžete se na svého psa 100% spolehnout?
Já osobně se na svou fenu spolehnout můžu. Vím, že bude pracovat tzv. pro mě, neuteče, nalezenou zvěř přinese a nebude ji načínat nebo zahrabávat. Ovšem i feny a psi mají své dny – u fen se často stává, že před háráním změní chování, přestanou být tak poslušné, jako bývají normálně. Pes zase může přestat poslouchat, když háravou fenu ucítí. Takže nikdo si nemůže být 100 % času jistý, že jeho pomocník bude vždy a pořád poslušný. Někdy je lovecká vášeň silnější. Zvlášť když je na honu víc psů pohromadě, občas se navzájem strhnou.
Jaký je váš nejlepší úlovek?
Já osobně žádnými skvělými úlovky neoplývám, protože v našem sdružení jsem pouze hostem, nikoli členem. Tím pádem nemám právo na lov ničeho většího, než je lončák (prase divoké mladší než 1 rok). Lovím tedy pouze drobnou a škodnou zvěř. Navíc nejsem nijak skvělým střelcem – i když mám možnost vystřelit, většinou minu. Proto sice chodím s flintou, ale věnuju se spíš psovi než střelbě. Neznám nic hezčího než pohled na dobře pracujícího ohaře :)
Díky této nezodpovědnosti policisté často vyjíždějí psy z rozpálených aut zachraňovat ale ne každý pejsek má to štěstí, že je z výhně vysvobodzen včas. Co psovi v zavřeném autě hrozí a jak postupovat, pokud na takovou situaci narazíte?
Markéta je moje dlouholetá kamarádka. Seznámili jsme se přes útulek, ze kterého jsem si vzala svého prvního psa a ve kterém jsem pak začala vypomáhat. Pod tímhle sdružením Markéta v Praze provozuje depozitum pro kočky, kam ráda zavítám, když je chvíle...
V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití s nimi dokázali. Hačika bychom měli najít ve slovníku vedle fráze “věrný jako pes”. Díky tomu...
Hladovku prý instinktivně drží i vlci a divocí psi. To vedlo spoustu lidí k domněnce, že náš pes na gauči by ji měl jednou za čas držet také. Divoké zvíře přeci dobře ví, co dělá, příroda je moudrá, řeknete si. Je to ale dobře? Prospěje to zdraví...
Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik pohybu je ještě pro psa zdravé a kdy už mu škodí? Nebo že ne každý pohyb mu je prospěšný? Většina pejskařů nad tímto vůbec nepřemýšlí. Řekne si čím víc pohybu, tím líp. To ale nemusí být vždy pravda.
Jak už jsem se zmiňovala v předešlých článcích, příležitostně vypomáhám kamarádce Markétě, která provozuje kočičí depozitum. Měla jsem i možnost se zúčastnit několika odchytových akcí bezprizorních koček a dnes se s vámi o tuto zkušenost podělím.
Věděli jste, že i vašeho psího mazlíčka může trápit deprese? Stejně jako u lidí bychom ani u psů neměli tento duševní stav podceňovat. Jak ho poznat a co dělat?
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes vám představím kočky z Řecka, kde jsou neodmyslitelnou součástí každodenního života.
Blíží se období teplých slunečných dnů, které budou určitě mnohé lákat na dlouhé procházky. Spousta z nás vyjede se svými čtyřnohými společníky na dovolenou. V těchto časech je ale třeba dát pozor na přehřátí, jak nás samotných, tak i psů. Jak přehřátí...
Nadváha, stejně jako u lidí, může mít negativní dopad na zdraví psa. Nastavení správného jídelníčku a krmných dávek může ale být občas docela alchymie, a tak se může stát, že psa začne trápit obezita. Pokud je to případ i vašeho chlupáče, tady máte pár...
Klíšťat je snad každým rokem víc a víc. Naštěstí se rozšiřují i způsoby, jakými lze naše chlupáče, ať už psy nebo kočky, před těmito parazity chránit. Každý si může vybrat, jaký výrobek se pro něj a jeho čtyřnohého společníka hodí nejlíp.
Ještě nedávno u nás byla skinny morčata poměrně vzácná. Povědomí o nich se ale rychle rozšiřuje a mezi chovateli se stala rázem hitem. Jaký je chov těchto morčat a co jim šmakuje?
