Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Před časem jsem pro vás napsala článek o tom, že lovecký výcvik není nutně jen záležitostí myslivců, pak jsem se za vás zeptala Ireny Schneiderové, jaké to je být lovec začátečník, a teď přišel čas vyzpovídat skutečnou profesionálku – Silvii Neradilovou. Myslivosti se věnuje už 10 let, takže stihla získat spoustu zajímavých zkušeností z praxe. Skutečný lov už není takový med, jako výcvik, který lze považovat za zábavné vyžití pro vašeho psa. Za vše mluví zážitky, o které se s námi Silvie podělila v následujícím rozhovoru.
Jaká zvěř se pomocí psů loví v případě české myslivosti?
To je nešťastně položená otázka. Psi jsou pouze pomocníky lovce, sami ve skutečnosti nic neloví (snad kromě škodné). Nicméně pomáhají při lovu všech druhů zvěře. Při honech na drobnou zvěř se zpravidla loví kohout bažanta (bažantí slípka se na společných honech neloví), zajíc, povolené druhy kachen a zvěř myslivosti škodící, jako jsou kuny, lišky nebo psíci mývalovití. Na honech pes zvěř vyhledává, v případě ohařů ji vystaví a po ulovení aportuje svému majiteli. Vystavení znamená, že pokud pes najde zvěř, ustrne v typické pozici, je úplně nehybný, většinou se zdviženou přední nohou. Takto vyčká až do příchodu vůdce. Ohaři jsou takovým vystavením typičtí, označují vůdci místo, kde se zvěř nachází, a umožňují mu tím připravit se ke střelbě. Pokud pes sám od sebe zadáví škodnou zvěř, nepovažuje se to za chybu, naopak jde o žádoucí vlastnost. Na společných lovech typu naháněk (takový typ společného honu, na kterém se zvěř nahání ke střelci stojícím na určeném stanovišti) se loví mladá černá zvěř, holá jelení (bez paroží), sičí a mufloní zvěř. Na naháňkách se používají hlavně teriéři a jezevčíci. Ohaři totiž mají tváří v tvář černé zvěři velikostní nevýhodu.
V podstatě každý typ psa se dá do určité míry vycvičit na všestranného lovcova pomocníka. Ohaři však pro tuto všestrannost mají největší vlohy. Jsou lépe cvičitelní, poslušnější a vhodnější pro práci na poli. Teriéři jsou přece jenom určení spíše k práci ve smečkách, na nahánění zvěře a na její udržení na místě do doby, než přijde lovec. I jezevčíci jsou pracanti, ale loví většinou takříkajíc pro sebe. Na povely moc nereagují a jsou tvrdohlavější než jiná plemena.
Jaká rizika pro psa představuje kontakt s lovenými zvířaty?
Pro ohaře je asi největším nebezpečím černá zvěř. Setkání s ní může skončit i smrtí ohaře. Proto se při jejím lovu pracuje s menšími plemeny.
Například teriéři jsou dostatečně malí, hbití, vytrvalí, ostří a mají zvýšený práh bolesti. Zpravidla bývají i dost hlasití, takže štěkotem označují lovci místo, kde se lovený kus nachází. Neznamená to ovšem, že jsou nezranitelní. Zranění jsou v těchto případech naopak docela častá, jedná se ale většinou o tržné rány a pes může po jejich zašití a zahojení opět pracovat.
Norníkům (nižší teriéři, jezevčíci) zase hrozí nebezpečí při norování jezevců, kteří jsou velmi agresivní. Mohou psa vážně poranit nebo ho v noře doslova zazdít a udusit.
Slyšela jsem příběh jednoho „šíleného“ jagdteriéra, který po boji s divočákem skončil s utrženou spodní čelistí a ani o tom nevěděl. Pořád chtěl lovit. Čelist mu na veterinární klinice dali dohromady a pes nakonec přežil, ale incident svědčí o tom, že lov je pro tyto psy nejvyšší prioritou. Ani běžný chovatel, který se lovu nevěnuje, by neměl stoprocentně spoléhat na jejich soudnost.
Na naháňkách se samozřejmě stane, že se pes ztratí a majitel ho pak najde i o několik kilometrů dál. Bohužel tu hrozí střet psa s autem, dnes už se ale daří podobným neštěstím předcházet používáním GPS vysílačů umístěných na obojcích psů. Majitel má díky nim přesnou představu, kde se pes nachází nebo jak se pohybuje po leči. (Leč je část honitby, kde se odehrává část společného lovu. Během honu se zpravidla pořádá více lečí na různých místech honitby.)
V posledních několika letech se pro majitele loveckých psů stala velkým strašákem Aujezskyho choroba. Jedná se o velmi agresivní neléčitelné virové onemocnění přenášené černou zvěří, většinou její krví. Vždy skončí smrtí psa, a to během jednoho až tří dnů. Projevuje se zvýšením teploty, nechutenstvím a hlavně extrémní svědivostí (někdy dojde až na vykusování tkáně).
Každý lovec ale při pořizování svého pomocníka musel počítat i s možností, že se při lovu může stát to nejhorší. Někteří starší myslivci dokonce berou psy spíš jako pracovní nástroj než kamaráda.
Už jste někdy zažila, že by byl pes zasažen střelnou zbraní? Stává se to?
Osobně jsem ještě nezažila, že by někdo psa střelil, ale slyšela jsem o takových případech. K potenciálně nebezpečným situacím dochází dost často. Pokud pes nemá zvládnuté klidy před zvěří, nezůstane stát po vypíchnutí zvěře (to znamená, že se k ní dostane moc blízko, zvěř to nevydrží a vyrazí z úkrytu) a začne pronásledovat, stačí jeden nezodpovědný střelec a neštěstí je na světě. Bohužel, jako v každé skupině lidí, i mezi myslivci se najdou hlupáci, kteří než aby zvěř nechali utéct a mysleli na bezpečí psa, raději loví za každou cenu. Jeden můj známý tak málem přišel o ohaře. Pes dostal zásah brokovnicí, majitel ho ale na místě oživil a na veterině ho pak zachránili.
Můžete se na svého psa 100% spolehnout?
Já osobně se na svou fenu spolehnout můžu. Vím, že bude pracovat tzv. pro mě, neuteče, nalezenou zvěř přinese a nebude ji načínat nebo zahrabávat. Ovšem i feny a psi mají své dny – u fen se často stává, že před háráním změní chování, přestanou být tak poslušné, jako bývají normálně. Pes zase může přestat poslouchat, když háravou fenu ucítí. Takže nikdo si nemůže být 100 % času jistý, že jeho pomocník bude vždy a pořád poslušný. Někdy je lovecká vášeň silnější. Zvlášť když je na honu víc psů pohromadě, občas se navzájem strhnou.
Jaký je váš nejlepší úlovek?
Já osobně žádnými skvělými úlovky neoplývám, protože v našem sdružení jsem pouze hostem, nikoli členem. Tím pádem nemám právo na lov ničeho většího, než je lončák (prase divoké mladší než 1 rok). Lovím tedy pouze drobnou a škodnou zvěř. Navíc nejsem nijak skvělým střelcem – i když mám možnost vystřelit, většinou minu. Proto sice chodím s flintou, ale věnuju se spíš psovi než střelbě. Neznám nic hezčího než pohled na dobře pracujícího ohaře :)
Sibiřský husky je nádherné psí plemeno. Je to pes v pohybu. Hbitý, silný a svérázný. I pro tyto jeho vlastnosti se objevuje zapřažený za saně nejednoho mushera. Říká se, že všichni psi, kteří rádi táhnou, jsou na psí spřežení vhodní, sibiřský husky ale...
Domácí kočka se nepodívá ven tak často jako pes, o to více ji pak na tuto skutečnost musíme připravit. Nějaká ta návštěva veterináře nebo i cesta na chalupu je přece jen nemine.
Mazlení a hlazení není všechno. Kočky si velice užívají i společný čas strávený hrou, navíc i tato činnost vede k upevnění vašeho vztahu. Chlupáč se vyřádí a za zkrácení dlouhé chvíle vám bude jistě vděčný.
Bruselští grifonci svým vzhledem nezapřou podobu s Ewoky z Hvězdných válek. A to zcela oprávněně! Tito psíci byli předlohou k vytvoření zmíněné imaginární rasy. Režisér George Lucas totiž doma jednoho bruselského grifonka měl.
Skotskou klapouchou kočku poznáte na první pohled - jak napovídá její název, má typicky sklopené uši. Je to pohodová vyrovnaná kočka s nenáročným charakterem a miloučkým vzezřením.
Dnešní domácí, vyšlechtění psi už nejsou těmi houževnatými vlky jako kdysi. A i když jsou v té nejlepší kondici, na zimu to stačit nemusí a je třeba je pořádně zaopatřit.
Jaké jsou nejnovější trendy ve výživě psů? A jak se na tyto trendy dívají odborníci a sami pejskaři? Zmapovala jsem pro vás, o čem se v poslední době v souvislosti s krmením psích chlupáčů nejčastěji psalo, a to jak doma, tak ve světě.
I přes značné snahy spolků na ochranu zvířat u nás poslední dobou stoupá počet polodivokých zvířat. Mohou za to hlavně kolonie koček, které se nekontrolovaně množí.
Plánujete si pořídit fretku a nevíte, jak o tohoto domácího mazlíčka pečovat? Fretka miluje svobodu a pohyb, potřebuje tedy hodně prostoru a zároveň i vaší pozornosti. Přináším proto 10 tipů, jak na specifickou péči o tuto malou šelmu. :)
Pokud bylo jedním z vašich novoročních předsevzetí shodit nějaká ta vánoční kila a být fit, váš psí parťák vám s tím může skvěle pomoct. Navíc psí obezita je jednou z věcí, která veterináře v poslední době trápí nejvíce. Jak na zimní trénink?
Psi trénování na lokalizaci trusu šelem v projektech ochrany přírody občas identifikují špatný druh. A to ve 4 až 45% případů. Studie zveřejněná v časopise Scientific Reports přišla s možným vysvětlením, proč tomu tak je. Na vině nemusí být ani chyba...
Tato africká kočkovitá šelma má na kočku dosti netypickou stavbu těla. Díky svým dlouhým nohám vypadá spíše jako pes. A ač jde o zvíře divoké, často hraje i roli domácího mazlíčka.
