O nově vzniklém registru psích dárců krve už jsem psala. Pojďme se tedy podívat, jak samotné darování krve probíhá, kdo ho může podstoupit a proč je tak důležité. Třeba někoho z vás přesvědčím, aby se do registru se svým parťákem zapsal.
Podobně jako u nás lidí může i u psů včasné darování krve znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Přitom důvodů k transfuzi může být spousta, například krvácení při úrazu, otravy, orgánové selhání i některé onemocnění z poruch imunity. Potřeba transfuze krve může nastat i při operaci.
Spousta lidí si myslí, že u psů se krevní skupiny neřeší, ale není to tak úplně pravda. Zatímco u lidí se rozlišují 4 základní krevní skupiny, u psů jich je popsáno dokonce 8. U jednoho psího jedince jich sice může být přítomno více z nich, musí spolu ale být kompatibilní. Pokud by se setkaly skupiny nekompatibilní, mohlo by dojít k transfuzní reakci - tělo příjemce by se začalo bránit darované krvi tvořením protilátek. Ty napadají cizí krevní buňky, což vede k úbytku červených krvinek v krevním řečišti. S tím jsou spjaté komplikace jako žloutenka, anémie, selhání jater aj. Další komplikací, která může nastat, je alergická reakce. Ta se může projevit v různém rozsahu a závažnosti od kopřivky až po anafylaktický šok často končící i smrtí.
U psů se ovšem před transfuzí jejich krevní skupina nezjišťuje právě kvůli množství krevních skupin a s tím spojené složitosti jejího přesného stanovení. Vychází se ze skutečnosti, že při první transfuzi je riziko reakce velmi malé. Při každé další transfuzi ale riziko značně roste a před ní je již nutné provést alespoň tzv. křížovou reakci, kdy se smíchá krev dárce a příjemce a sleduje se reakce.
Odebraná krev by se měla ihned použít, i když při správném skladování vydrží použitelná několik dní. Proto je v akutních případech shánění dárce tak obtížné. Některé veterinární kliniky sice mají svůj seznam potencionálních dárců, není to ale zdaleka pravidlem. Proto je online registr psích dárců tak potřebný.
Než se pustíme do samotného popisu procesu, pojďme si říct, co pes musí splňovat, aby vůbec krev mohl darovat. Musí jít o psa ve věku 2 až 8 let s alespoň 25 kily. Samozřejmostí je dobrý fyzický stav a zdraví, včetně pravidelného očkování. Nesmí chybět ani dobrá ovladatelnost, pes by neměl být agresivní ani bázlivý. Odběru se nemůže účastnit hárající fena ani fena po štěňatech.
Před prvním dárcovstvím je pesanovi proveden test krevních skupin a před každým jednotlivým dárcovstvím projde veterinární prohlídkou. Veterinář zkontroluje jeho očkovací a odčervovací schéma a dojde i na kompletní hematologické vyšetření krve.
Samotný odběr pak probíhá přes kanylu zavedenou do některé z velkých žil do odběrového vaku o objemu 100 nebo 200 ml a trvá kolem 20 minut. Příjemce pak krev dostává společně s protisrážlivým přípravkem.
Jste už zapsaní v online registru, nebo váš pes dokonce patří mezi ty, co svou krví nějakého jiného pejska už zachránili?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
