I morčata se mezi sebou dorozumívají, a pokud se jejich řeč naučíme, lépe svému mazlíčkovi porozumíme a naplníme jeho potřeby.
Morčata, stejně jako prakticky každý živočišný druh, mají svůj systém dorozumívání. Pokud doma morčátka máte, jistě jste si všimli, že spolu vzájemně komunikují. Nejlépe pozorovatelné a zároveň i nejaktivněji využívané, je dorozumívání zvukové s celou škálou zvuků. Tento typ komunikace je pro morčata, hlavně ta divoká, velmi důležitý. Víte, že tito hlodavci jsou zvířátka společenská a platí to i ve volné přírodě, kde žijí po skupinách 5 až 10 jedinců? Právě zvukové signály je mohou varovat před nebezpečím a zachránit život všem členům.
Nejvíce používaným zvukem domácího morčátka je kvíkání. Jeho účel jste pravděpodobně sami vypozorovali. Začne se totiž ozývat při vašem příchodu, zvuku šustění pytlíku nebo jiného podnětu, po kterém přijde jídlo. Morčátko se kvíkáním nejčastěji dožaduje jídla.:)
Pískání je zvuk, který jste asi neslyšeli, pokud vaše morče nemělo mladé. Tím totiž mláďata přivolávají matku, když se ztratí. Pokud nechováte pár, patrně jste se nesetkali ani s bubláním. Nejčastěji si jím totiž sameček namlouvá samičku. Slyšet ho ale můžete i od samičky v říji.
Cvakání zubů je dalším zvukovým projevem. Zatím jste ho neslyšeli? Můžete tak být na sebe právem pyšní, vaše morčátko totiž nikdy nebylo nespokojené, ani se necítilo v ohrožení. Zubama totiž cvaká, pokud se mu něco nelíbí (třeba při stříhání drápků nebo česání). Pokud chováte dva samečky, mohou na sebe cvakat zuby i při vyhraňování území. Je to taková alternativa psího vrčení či kočičího vrtění ocasu.
Naopak blízké vám je nejspíš morčecí vrnění. Podobně jako kočky i tito hlodavci vrní, když jsou spokojení. Vyjadřují tím třeba blaženost při hlazení. Nejzáhadnější je pak zpěv morčete. Může připomínat zpěv ptáků a často ho vydávají březí samičky nebo samičky v říji. Zaslechnout ho ale můžete i od samců nebo morčete ve stresové situaci. Tento zvuk se nejčastěji ozývá v noci a zatím není docela jasné, co toto zpívání znamená.
Krom zvuků se morčátka dorozumívají i tělem. Prvním kontaktem s jiným morčetem nebo člověkem je očuchávání. Podobně jako u psů a koček jde o formu seznámení. Cvakání zubů může doprovázet ježení srsti (na hřbetě, bocích a lících) a význam má stejný - varování, že se zvířátku něco nelíbí. Když situace překročí hranici nebo takové varování nepomůže, může následovat i kousnutí.
Poskakování je nejčastější u mláďat, většinou při běhání po výběhu. Vyjadřují tím radost. Častější je panáčkování - morčátko zvedá a natahuje hlavu a větří. Pokud má možnost, předními tlapkami se zvedá a opírá (o misku, mříž, ...). Často je tak můžete přistihnout při krmení, mohou tak ale i volat po pozornosti.
Nakonec je tu chemické dorozumívání, které hraje hlavní roli při rozmnožování - morčata vystřikují proud moči na jedince opačného pohlaví. Samečci si močí ale i značí teritorium.
Naučili jste se rozumět svému morčátku a dokážete díky tomu vždy určit, v jakém rozpoložení se zvířátko právě nachází nebo co potřebuje?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
