Tuto mohutně vypadající modrou krátkosrstou kočku lidé často zaměňují za tu britskou. Není se čemu divit, jsou si dost podobné vzhledem i povahou a v minulosti se spolu i křížily. Je to skvělý nenáročný společník s krásnou modrou srstí.
Jasný původ kartouzské kočky není znám, existuje ale několik hypotéz. Co však víme jistě, je, že existují zmínky o modrých krátkosrstých kočkách už z 16. století z Říma a Francie. V 18. století se pak už název Kartouzská kočka pravidelně objevoval v knihách a článcích ve spojení s modrými kočkami z Paříže.
Povídá se, že toto plemeno pochází z izolovaného kopcovitého kraje Francie nazývaného Grand Charteuse, kde žije Řád kartouzských mnichů, který již od nepaměti ve svých klášterech chová modré kočky. Těžká dostupnost kraje by opravdu mohla vysvětlit populaci blízce příbuzných a silně se sobě podobajících koček, žádné důkazy k tomu ale nemáme.
Kartouzská kočka se opravdu velmi podobá britské modré krátkosrsté kočce. Největšími rozdíly jsou tvar hlavy a postavení a velikost uší. Ty má kartouzská kočka velké a dosti špičaté. Jinak je to středně velká až velká, mohutně stavěná kočka působící robustním dojmem. Velké kulaté oči mají zlatožlutě měděnou až jantarovou barvu. Lesklá srst poněkud odstává od těla a na omak je jemná. Barvu má pouze modrou, ale může být ve všech možných odstínech. Při narození má na srsti většina koťat slabou kresbu, která s dospíváním pomalu mizí.
Kartouzská kočka se té britské z části podobá i co do charakteru. Je přátelská a dobře naladěná, s vyrovnanou a klidnou povahou. Ráda si hraje a šplhá, ale oproti jiným plemenům není tak aktivní. Dobře se snáší s ostatními kočkami i se psy a pro děti může být skvělým kamarádem. Když se jí totiž něco nelíbí, spíš sama odejde, jen málokdy vytáhne drápky. Stejně tak i svůj jemný hlas používá jen výjimečně. Kartouzská kočka nepatří mezi ty kočky, co potřebují společnost po celý den. S klidným svědomím tedy můžete odejít do práce a nechat ji doma samotnou.
Dá se říct, že díky vyrovnané nekomplikované povaze se kartouzská kočka hodí i pro začátečníky v chovu koček. Je to vážně nenáročný samostatný společník. Díky její hravosti a přátelskosti se s ní jistě nudit nebudete, na druhou stranu po vás ale nebude vyžadovat pozornost a nechá vás v klidu odejít do práce. V chodu domácnosti její příchod zkrátka neucítíte tak dramaticky, jako tomu může být u jiných plemen. Navíc oproti jiným kočkám skvěle zvládá i změny, ať už jde o stěhování nebo příchod nového (zvířecího i lidského) člena rodiny. Je škoda, že se kartouzská kočka těší oblíbenosti stále hlavně ve Francii a Belgii. Povahově je totiž vážně úžasná.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
