Věděli jste, že u nás existuje platforma pro pejskaře, kteří chtějí pomoct darováním psí krve nebo sami pro mazlíka takovou pomoc potřebují? Jak registr psích dárců krve funguje a kdo se může stát dárcem?
Jestli jste nikdy nebyli v situaci, kdy váš pejsek potřeboval transfuzi krve, možná ani netušíte, jak těžké může být najít dárce. V podstatě jste nahraní, pokud ve svém okolí neseženete velkého zdravého psa, který by tomu vašemu krev daroval. Nemocnice psí krev totiž nemusí mít na skladě a veterináři na potencionální dárce kontakt většinou nemívají. Navíc situaci ještě zhoršuje fakt, že na shánění často nemáte moc času.
Z toho důvodu vznikla Červená tlapka. Propojuje páníčky svolné darovat psí krev s těmi, co ji potřebují. Tento on-line registr psích dárců vznikl na památku boxerky Jasmínky, která sice transfuzi dostala, nicméně svůj boj s rakovinou i tak prohrála.
Registrací v Červené tlapce dáváte souhlas k tomu, že vás může člověk, který krev vašeho pejska bude potřebovat, kontaktovat. K dárcovství jako takovému se nijak nezavazujete a vždy ho můžete odmítnout. Je pouze na vás dvou, jestli se na darování krve dohodnete.
Dárcem se může stát pes s minimální váhou 20 kg a ve věku 2 až 8 let. Samozřejmě musí být v dobré kondici a zdravý, bez chronických chorob a trvalé medikace. Podmínkou je i dobrá ovladatelnost.
Samotný odběr probíhá stejně jako u lidí. Pejska nejdřív vyšetří a pak mu doktor odebere cca 250 ml krve z přední tlapky. Přesný objem závisí na velikosti psa. Odběr trvá asi čtvrt hodiny a psí dárce po něm zvládne odejít domů po svých.
Pokud naopak krev pro svého pejska potřebujete, stačí najet na stránky Červené tlapky, kde najdete všechny registrované psí hrdiny, jak jsou tu dárci nazývání a čím bezesporu jsou. Toho pravého, respektive nejbližšího, pak vyhledáte zadáním PSČ a určením maximální vzdálenosti, ve které chcete hledat. Tu si můžete zvolit od 50 do 500 km.
Pokud nemáte pejska, který by splňoval požadavky k dárcovství, ale stejně byste se rádi nějak zapojili, je tu několik možností. Na stránkách Červené tlapky najdete letáčky, které můžete vytisknout a rozdávat nebo vyvěsit tam, kde by někoho oslovily. Nejlépe do čekáren veterinárních klinik, chovatelských potřeb a podobně. Samozřejmě vždy po souhlasu provozovatele. Šířit povědomí o registru můžete i virtuálně, sdílením na sociálních sítích. Jelikož zakladatelé celý projekt financují z vlastních zdrojů, velkou pomocí bude i finanční příspěvek, který použijí na udržování a zlepšování registru. Třeba takový vývoj aplikace do mobilu, kterou by si tahle myšlenka jistě zasloužila, není nejlevnější záležitostí.
Pokud váš pes někdy krev potřeboval, víte jak důležitý registr dárců je. Pokud ne, upřímně doufám, že ho ani nikdy potřebovat nebudete. Stát se ale může cokoliv a já jsem ráda, že jestli někdy taková situace nastane, mám se kam obrátit. Proto vás prosím, sdílejte, šiřte a pokud můžete, udělejte ze svých parťáků psí hrdiny.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
