Abyssinian, neboli Habešská kočka, je krátkosrstá elegantní dáma se silnou osobností a historií sahající až do starého Egypta. Chce být právoplatným členem rodiny a jejího hustého a hedvábného kožíšku se nebudete moci nabažit.
Habešská kočka pravděpodobně žila na dvoře faraonů v době starého Egypta. Nejenže ji můžete vídat na různých vyobrazeních z té doby, zřetelná je i podoba tohoto plemene se soškami i nalezenými mumifikovanými kočkami. Přestože nezvratné důkazy příbuznosti nejsou.
Co ale víme jistě, je fakt, že byl předek habešské kočky dovezen do Velké Británie v roce 1868 polním maršálkem z Etiopie, tehdejší Habeše. Tato kočka jménem Zula byla zřejmě matkou všech habešských koček. Těm dnešním habeškám se ale moc nepodobala, až na typické zbarvení srsti. Uznání se toto plemeno v Británii dočkalo poměrně rychle, a to roku 1882.
Následující události, mezi které patřily i obě světové války a epidemie kočičí leukémie, se postaraly o značnou redukci členů plemene a chybělo jen málo k jeho vymření. Situace se začala otáčet až v 60. letech, kdy habešky začaly získávat na popularitě, a dnes už patří mezi nejznámější a nejoblíbenější krátkosrsté plemeno koček.
Jak už jsem předznamenávala, habešské kočky mají silnou osobnost, nehodí se proto pro každého. Jsou to moc chytré, extrovertní a svéhlavé kočky. Ač si stále udržují svou eleganci a jsou převážně tiché, dokáží člověku zřetelně sdělit, co chtějí. Jsou to nehorázní zvědavci a průzkumníci. Důkladně projde inspekcí cokoliv od nákupu až po návštěvu. Také velmi nerady riskují.
Aby se cítily dobře, potřebují hodně kontaktu se svojí rodinou a být jejím právoplatným členem, který není vynecháván z žádného dění. Takže pokud trávíte většinu dne mimo domov a kočka by doma měla být sama, chřadla by. Velmi dobře vycházejí s ostatními kočkami a skvělými parťáky dokáží být i psovi.
A kdo neví, jak taková habešská kočka vlastně vypadá, má svalnaté a pružné tělo mírného orientálního typu. Celkově působí dosti lehce a elegantně. Pochlubit se může hustým, jemným a hedvábným kožichem. Jeho původní barvou je barva divoká, nazývaná “ruddy”. Postupem času přibývaly barvy další, ovšem vždy s tickingem. To znamená, že na každém jednotlivém chlupu se nachází dva nebo tři tmavěji zbarvené proužky. Stejnou kresbu můžete najít například také u divokého králíka.
Zajímavostí je, že koťata tohoto plemene se rodí vždy s tmavou srstí, která pomalu zesvětluje až během dospívání. Může se také stát, že se ve vrhu objeví i dlouhosrsté kotě – tedy somálská kočka. Může totiž nést gen pro dlouhosrstost.
Máte habešku doma? Já mám nejraději jejich ruddy zbarvení, díky kterému vypadají zajímavě a divoce.
Jestli letos plánujete venčit svého psa na pláži a nejen to, kromě článku Se psem k moři by se vám mohlo hodit také cestovní pojištění. Pojistka vám pomůže pokrýt náklady na nečekané nehody na cestách, jako jsou úrazy, nemoci a podobně.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
