Vztahy mezi kočkou a psem bývají všelijaké. Někteří jsou parťáci na život a na smrt, jiní úhlavní nepřátelé. Tady je příběh naší smečky, kterou si prošly všelijaké charaktery, ale vždy jsme se nějak sžili.
Všechno začalo, když k nám domů přišla první kočka. Ta Kočka, o které jsem vám psala. Svéhlavá, dominantní bytost, co bere kočičí čest smrtelně vážně. A pak přišla Roxy. Dvouměsíční ztřeštěné štěně z množírny. Až časem se ukázalo, že je to pěkně dominantní potvůrka s vrozenou bázlivostí a loveckým pudem. No, nejlepší kamarádky z nich nebyly. Roxy Kočku honila, ta ji na oplátku provokovala, ale dokázaly vedle sebe žít celkem v klidu, tolerovaly se.
Pak přišel Pantalaimon. Krásný černý dvouměsíční kocourek s trojúhelníkovou hlavou. Třeštiprdlo, v depozitu přezdívaný Kryštof (Kolumbus) pro jeho zvědavost a dobrodružnou povahu. Když jsem domů přinesla tuhle neřízenou střelu, Kočce bylo kolem tří let, Roxy zhruba dva. Kočka jeho příchod brala jako velezradu a ke kocourkovi se chovala s naprostým opovržením a znechucením. První den se urazila a utekla z domova, vrátila se až po dvou dnech, špinavá a s pokorným výrazem. Jak já se o ni bála! I potom všechny jeho pokusy o spřátelení ignorovala a raději trávila čas venku.
Zato z Roxy a Pantíka se stali úžasní nerozluční parťáci. Trávili spolu veškerý čas. Odpočívali spolu, hráli si spolu, prali se spolu... Dokonce vytvořili kooperaci při krádežích jídla, kdy ho kocour shazoval z linky, fenka dole trhala obaly a spolu se pak dělili o kořist. Pantalaimon s námi bohužel nebyl dlouho, nedožil se ani roku a stejně jako všichni jeho sourozenci podlehl FIP infekci.
Roxy jeho odchod nesla hodně těžce, proto jsme celkem rychle přivítali nového člena - půlročního pejska Aríška. Je to takový rozvrkočený nejistý ňouma s opatrovnickými sklony. S Kočkou měl snahu se přátelit, ta jeho zájem sice nesdílela, ale doma ho akceptovala. Roxy konečně měla na kom uplatňovat svoji dominanci a Aran se zas měl o koho starat.
Pak od nás odešla Roxy a zůstal jen Aran s Kočkou. Když je nikdo nerušil svou dominancí a honěním, ti dva se spolu celkem sblížili. Ne sice tak jako Pant s Roxy, ale doma zavládl naprostý klid. Velmi rychle si mezi sebou nastavili hranice (rozuměj Aran po pár kočičích fackách pochopil, kdy má Kočku nechat na pokoji) a brzy jsem je začala vídat ležet spolu na gauči nebo v posteli. Kočka dokonce snesla i nějaké to psí olíznutí. Hra se psem je stále pod Kočky důstojnost, ale i když by to nikdy nepřiznala, náklonnost, která by šla nazvat přátelstvím, k tomu psímu ňoumovi cítí.
No a jelikož jsme zřejmě stále neměli těch sociálních mezidruhových experimentů dost, pořídili jsme si ještě mládě dvounohé. To v Aríškovi probudilo jeho pečovatelské sklony. Stačilo sebemenší kňournutí, aby okamžitě přiběhl, veškerou mou manipulaci s dcerou ostražitě sledoval, vždy připraven zakročit. Pláč doprovázel kňučením a snahou ji utěšit, což se samozřejmě neobešlo bez jejího olizování.
S Kočkou to bylo složitější. Ta se sice tvářila že se nic neděje, rozhodla se ale dělat, že dcera prostě neexistuje. Až tak po měsíci k ní sem tam opatrně, a hlavně nenápadně čuchla, až jsem ji jednou přistihla ležet s ní v postýlce. Nutno dodat, že dcerka byla mimino velmi klidné a tiché, takže ani Kočka nakonec neměla větší problém ji přijmout a začít akceptovat jako člena rodiny.
Další zvrat přišel, když se dcerka začala hýbat. Aran byl v první linii a bylo nutno oba naučit, co si k sobě můžou a nemůžou dovolit. Kočka tuhle lekci zvládla sama. Nikdy neměla problém vyjádřit, když se jí něco nelíbilo, a pořádek si tak sjednávala sama. Ani s dcerou to nebylo jinak. Pár šrámů na ručičce ji naučilo líp, než bych to zvládla já, že na Kočku musí jít pomalu, a poznat, kdy ji může hladit a kdy ji nechat být.
Nyní, troufám si říct, mají všichni členové naší domácnosti jasně stanovené hranice a pozice v rodině. Žijeme spolu v klidu a spokojeně, těšíme se ze vzájemné společnosti. Já už se jen těším, jaké změny ještě čas přinese a jaké nové členy smečky k nám osud zanese. Jak početnou smečku máte doma vy a jak se vám podařilo se vzájemně sžít?
Také mluvíte o psech v jednom kuse? A už vám vaši známí říkali, že byste se měli prací se psy živit? Musím se přiznat, že mně by se tím splnil můj dětský sen. Jenže pomoc psům v nouzi nebo jejich trénink na cvičácích stále ještě v naší zemi stojí...
Přemýšlíte, kam vyrazíte na výlet? A co třeba do ZOO? Já do zoologických zahrad zásadně chodím ráda v zimě, a to hlavně proto, že je tam menší nával lidí. A tak pomalu plánuji, že letos po letech zase vyrazím. Nikdy před tím jsem ale s sebou nebrala...
Taky jsou vaši psí chlupáči ze sněhu celí nadšení? Ten náš nejmladší radostí skáče jak na pérkách a ve vzduchu chytá do tlamy sněhové vločky. Celá naše smečka se pak společně rochní v napadaném sněhu na louce v parku. Takovou zimu - tu bílou - milují...
Každý, kdo má doma zvířecího mazlíčka, asi občas uvažuje nad tím, co si jeho společník myslí o nás lidech. U psů se to podle mě dá celkem dobře odhadnout, ale u koček si nikdy nejsem tak úplně jistá. Berou mě moje kočky jako svoji velkou kočičí mámu,...
Psi se hrou nejen baví, ale i učí komunikaci a chování ve smečce. Zvláště štěňata ve hře s ostatními psími chlupáči zkouší své postavení a měří své síly, např. přetahováním o klacek. Někdy se psi v herním zápalu mohou tak rozvášnit, až by chlupy...
Zatímco lékárnička pro lidi v mé domácnosti obsahuje tak maximálně náplasti, prášky na bolení hlavy a živočišné uhlí, psí lékárničku mám vybavenou skutečně prvotřídně. Znáte to – mazlíci především a sebe člověk nějak odbude . Aby našim kočkám nebylo...
Co všechno je potřeba, aby byl chlupáč ve formě? Kdyby existovalo nějaké desatero péče o psa, určitě by sem patřily pravidelné kontroly a ošetření očí a uší. S menšími či většími obtížemi se během života setká téměř většina čtyřnohých kamarádů. Jak na...
Určitě už jste o této vývojové vadě u chlupáčů slyšeli. Nejčastěji se s ní setkáváme u psů velkých plemen. Jedná se o takzvaně dědičně podmíněné onemocnění. A ačkoli se všechna štěňata rodí se zdravým kyčelním kloubem, na vzniku DKK se krom genetických...
I největší milovník zvířat občas nestíhá a mezi procházkami by ocenil pomocnou ruku svého čtyřnohého kamaráda. Netradiční povely se mohou hodit doma i venku. A protože je potřeba střídat vážnější témata s těmi na odlehčenou, dnes pro vás mám článek o...
Když jsem byla malá, nechávala jsem vždycky ježkům u nás na dvorku nakrájené jablko. Až mnohem později jsem zjistila, že ježci jsou hmyzožravci a jablko nabodnuté na ježčích bodlinách najdeme leda tak v dětských knížkách a nikoliv v přírodě. Odjakživa...
Chystáte se s vaším chlupáčem na delší cestu autem, například na zimní dovolenou? Nebo jen řešíte, že byste chtěli svému čtyřnohému kamarádovi i v bytě bez vlastní zahrady udělat zázemí, které venku poskytuje psí bouda? Klece pro psy jsou dnes totiž...
Rádi trávíte volný čas obklopení vašimi blízkými nebo přáteli, ale váš chlupáč z člověčí společnosti není nadšený? Nebo se rádi na procházce zastavíte na kus řeči s ostatními pejskaři, ale dvě prosebné oči na vás stále upřeně koukají, jestli byste už...
