Možná se v první řadě ptáte, proč by kočka vůbec měla potřebovat umět chodit na vodítku? Neznámená to, že s kočkou hned máte vyrážet na tůry. I malá procházka po okolí může být pro domácí kočku velkým dobrodružstvím. Bez vodítka se ale obzvláště ve městě neobejdete.
Jestli kočky něco nemají rády, tak je to právě to, když je někdo k něčemu nutí. A ještě hůř, když je někdo omezuje v pohybu. Jsou to divoká a nespoutaná zvířata, která milují svobodu více než cokoli jiného. A to i ty domácí. Dejte jim tedy dostatek prostoru a času si na novinku postupně přicházet, rozhodně na ně netlačte.
Základem je kočičku na celou věc postupně zvyknout. Některé kočky mohou být zvyklé už například na obojek proti parazitům nebo třeba uklidňující obojek. Lze toho využít? Bohužel to nemusí nutně znamenat, že vodítko pro ně nebude představovat zásadní a nepřekonatelný problém.
Obecně se doporučuje spíše než kombinace obojek a vodítko zvolit postroj. Přijde vám to zvláštní? Postroj pro kočičku může být sice zcela úplně něco nového (a víme, že kočky nerady novoty), ale stejně jako u mladých psích chlupáčů platí, že z pohledu bezpečnosti je to pro kočišťáka tím nejlepším řešením.
Než se pustíte ven, zvykejte kočičku na postroj doma. Čím dříve jako koťátko se s postrojem seznámí, tím méně bude protestovat jej nosit. Nechte ho nejdříve někde položený, ať si ho kočka očichá, možná jej bude úspěšně ignorovat. Ale věřte mi, určitě o nové věci bude moc dobře vědět. A bude přemýšlet, co na ni asi chystáte.
V příznivé chvíli, kdy je kočička přes den aktivní, ji zkuste postroj na chvíli obléct a pozorujte její reakce. Dělejte jako by nic a normálně si s kočičkou třeba chviličku hrajte. Experiment opakujte následující den. A takto pokračujte, dokud chlupáčovi ani nepřijde, že na sobě něco má. V tento moment můžete zkusit chůzi na vodítku.
Je dost pravděpodobné, že když připnete kočičku na vodítku, odvděčí se vám pohledem, že jde asi o dost špatný vtip. Stejně jako u postroje zbytečně první zkušenost neprodlužujte a raději ji za den dva zopakujte. Stejně jako u tréninku pejsků, i kočičku můžete motivovat pár pamlsky, které ji můžete dát i před tím, než ji vodítko připínáte.
Jakmile je připravena jít ven, počítejte s tím, že pokud je to její první procházka, bude ze všeho trochu vyjukaná. Ideální je vzít ji do náručí (příp. v přenosce) - i kvůli susedovic psům, které kočkám zrovna příliš nefandí a donést ji na bezpečné místo, kde si může vesele na vodítku prozkoumávat okolí. Vyhněte se místům, kam chodí pejskaři.
Vždy se řiďte zdravým rozumem a intuicí. Pokud vidíte, že se kočičí chlupáč necítí dobře, je lepší procházku ukončit. I když je zvědavý, neměli byste to napoprvé úplně přehánět. Ven si také nezapomeňte vzít do kapsy pár pamlsků. Přeci jen si kočička za takovou odvahu jistě odměnu zaslouží.
Poslední rada na závěr. Pokud byste začali chodit na pravidelné procházky, myslete také na ochranu proti parazitům, jako jsou klíšťata apod. Pak už jen užívejte nových společných dobrodružství :).
A co vy? Zkoušeli jste brát vaše kočišťáky někdy ven na vodítku? Jak na to reagovali?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
