U tohoto plemene, sestry kočky siamské, se snoubí šarm a elegance zevnějšku s přítulnou, extrovertní a hravou povahou.
V 50. letech 20. století chovatelé přišli s přáním vyšlechtit siamku bez jejích typických odznaků. Výsledkem těchto snah byla Orientální krátkosrstá kočka. Vznikla křížením siamské kočky s obyčejnými domácími kočkami i jinými plemeny. Úplně první takto vzniklé kočky byly havany (čokoládové zbarvení srsti), ale postupně přibývalo čím dál více barev i kreseb.
Díky své blízké příbuznosti se krátkosrsté orientálky od siamek moc neliší ani povahou. Říká se, že jsou méně upovídané, ale ne vždy je to pravdou. Neliší se ani dobrými vztahy s ostatními kočkami a psy. Stejně tak dobře vychází i s dětmi. Jsou také velmi společenské, a proto pokud většinu dne trávíte mimo domov, je žádoucí pořídit orientálce kočičí společnost. Není pro ni totiž nic horšího, než když zůstává celé dny o samotě. Koneckonců na to pravděpodobně doplatí i majitel kočky, protože mají ve zvyku svoji nespokojenost dávat najevo demolováním bytu a nečistotností.
Pokud jim ale věnujete dostatek pozornosti (o jejím nedostatku vám dají jasně vědět), budete mít doma velmi přítulnou kočičku, milující hlazení a mazlení. Orientální krátkosrsté kočky si také rády hrají a zůstávají takové do vysokého věku. Díky jejich inteligenci není složité naučit je i různým kouskům jako třeba aportování kuličky. Nemívají ani problém naučit se chůzi v postroji. Při hraní ale pozor na malé děti. Hry totiž mají tyto kočky rády divoké a mohou u nich být i trochu surové. Vy naopak nemusíte být nijak opatrní, v zápalu boje krátkosrstým orientálkám rozhodně nevadí nějaké to šťouchnutí.
Orientální krátkosrsté kočky mají rády pozornost a v jejím středu chtějí být i před vašimi návštěvami. Ty nejdříve podrobí důkladné inspekci, po které od nich budou vyžadovat hlazení. Kombinace jejich zvědavosti a inteligence ovšem někdy může být příčinou problémů. Raz dva se naučí otevírat všelijaká dvířka a není výjimkou, že jedinci tohoto plemene lehce přijdou na to, jak otevřít i vodovodní kohoutky, ledničku či okno.
Krom elegance štíhlého těla krátkosrstých orientálek k jejich kráse dále přispívá i zářící, hebká a jemná srst, kterou při mazlení jistě oceníte. Ta se navíc nešpiní tak rychle a nevyžaduje proto moc péče. Obvykle stačí ji jednou týdně prokartáčovat. Ke kráse přispívají i jejich nádherně zbarvené smaragdově zelené oči. Co se týče barvy srsti, objevuje se ve spoustě různých variacích a další stále přibývají, takže si podle svého vkusu jistě vybere každý.
Mít tyto kočky je radost, ale rozhodně se nehodí pro každého. Pokud máte rádi svůj klid nebo máte málo času, poohlédněte se po jiném plemeni. Jsou to opravdu velcí extroverti a pozornost si budou vyžadovat. Jsou to kočky, u kterých prostě ani na chvíli nezapomenete, že je máte doma. Lásku, kterou jim dáte, vám ale dvojnásobně oplatí, užijete si s nimi spoustu zábavy a rozhodně se nebudete nikdy cítit sami. A bonusem je, že pro objetí nemusíte nikdy chodit daleko.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
