Tajný život mazlíčků - tak by se dalo nazvat to, co se děje, ve chvíli, kdy za námi zaklapnou domovní dveře. Zajímá vás také, co se odehrává potom? Nabízí se samozřejmá odpověď: Spí. Je tomu ale skutečně tak?
Co skutečně dělají chlupáči, když nejsme doma? Nudí se a smutně čekají v pelíšku, až nás zaslechnou se zase vracet? Nejen díky moderním technologiím, domácím kamerám a počítačům víme, že tomu tak vždycky není a někdy se dokonce nestačíme divit. Obzvlášť když najdeme přestěhovaný nábytek a celkově vylepšený interiér. Provinilé výrazy pak mluví za vše.
Na toto téma je i můj oblíbený animovaný film s názvem “Tajný život mazlíčků”, který mě k sepsání tohoto článku vlastně inspiroval. Jako správný americký trhák má tento film napínavou zápletku o ztraceném a znovu nalezeném pejskovi, teriérovi Maxovi, a jeho kamarádech. O skutečném tajném životě našich domácích mazlíčku nám krom nejrůznějších vylomenin, které hlavní hrdinové doma vyvádějí, vlastně zase tolik neříká.
Přesto tento film otevřel zajímavou debatu. Začali jsme totiž znovu přemýšlet, jestli skutečně to skotačení, jehož výsledek pak vidíme, je tak zábavné a není to celé spíše projevem separační úzkosti. Chvilku po tom, co film běžel v kinech, se stalo virálním jedno YouTube video s názvem “What my dog does when I leave” (Co dělá můj pes, když nejsem doma”). Během chviličky mělo miliony zhlédnutí.
Video dosáhlo velké sledovanosti s největší pravděpodobní právě kvůli zvědavosti, kterou v sobě všichni kolem tajného života našich parťáků máme a kterou v nás zmíněný nový animovaný film ještě posílil. Tříminutový záznam z Gopro kamery, kterou má pes na sobě, nicméně ukazuje jen to, jak chlupáč po chvilce běhání po domě a vytí parkuje v posteli svého páníčka a neklidně vyčkává na jeho návrat.
Především v zahraničí se v reakci rozhořela možná až trochu příliš emotivní debata, jestli je vůbec správné psy nechávat doma samotné a jak postupovat, když zvíře i jen krátkodobé ponechání o samotě snáší špatně. (O separační úzkosti a jak na ni se můžete dočíst v samostatném článku.)
Na téma, co dělají domácí mazlíčci, kdy jsou sami doma, se soustředilo také pár zahraničních výzkumů. Ty potvrdily, že denní cyklus mazlíka částečně kopíruje jeho přirozený cyklus, jaký byl měl, kdyby žil jako šelma ve volné přírodě. Místo lovu zvíře potřebuje aktivitu, kterou si během čekání na pána krátí různými vylomeninami (u nás je třeba velmi oblíbené přesazování kytek a cupování papíru :)). Po “lovu” by měla nastat fáze útlumu, tedy spánku.
Vypadá to, že tajný život mazlíčků nám zůstane vždy alespoň částečně skrytý. A že je to téma, které vyvolává řadu dalších otázek a budí vášně a emoce. To, k čemu mě film i virální video dovedli, je, že bychom se spíše než do role detektiva měli zase rychle přenést do role nejlepšího páníčka na světě a snažit se s našimi psími láskami trávit co nejvíce času. To je přeci to, proč jsme si je pořizovali.
A na závěr, abychom to trochu celé odlehčili, tak jsem pro vás vybrala pár legračních fotek, které zachycují chlupáče zřejmě ve fázi “lovu” :).
Foto kredit: www.boredpanda.com
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
