Není žádným tajemstvím, že psi mají rádi návštěvu u veterináře asi tak stejně jako my u zubaře. Pro většinu psích chlupáčů představuje obrovský stres, který trvá i několik hodin. Díky svým instinktům ji totiž vycítí ještě dřív, než se do ordinace veterináře vypravíte. Jak to zvládnout v klidu a bez zbytečného stresu pro psa?
Většina psů má společné to, že veterináře zrovna nemilují, podobně jako kohokoli cizího, kdo na ně krom jejich milovaného páníčka sahá. Není jim to příjemné, stresuje je to a v některých to dokonce vyvolává silný pocit strachu. Přesto lze vaši psí lásku na návštěvu veterináře připravit tak, aby ji nejen zvládal v klidu a bez jančení, ale aby se na ni dokonce těšil. Jak na to?
Začněte výběrem správného veterináře a dejte na “názor” vašeho psa. Teď napíšu něco, čím si vlastně tak trochu budu protiřečit. Existují totiž také pejsci, kteří své veterináře doslova milují. A víte proč? Jejich veterinář je totiž člověk na správném místě, je to člověk, který se na ně umí napojit a umí “mluvit jejich jazykem”.
Psi dobrého člověka, stejně jako ostatní zvířata, poznají. Správný veterinář si umí ve většině případů srdce vašeho psího chlupáče rychle získat. Zvíře pro ně není jen atraktivní částka na paragonu, kterou vám pak naúčtují. Pokud se váš pes ani při opakovaných návštěvách necítí dobře, doporučila bych zvážit návštěvu u jiného zvířecího lékaře.
Jsou ovšem pejsci, stejně jako existují takoví lidé, kteří se o sebe až extrémně bojí a jsou vůči okolí přecitlivělí. V takovém případě může pomoci snížit stres např. bylinková terapie. Zklidňující kapičky můžete psovi přidat do vody nebo do krmení už den před návštěvou veterináře. Dobře se také zásobte oblíbenými pamlsky, ať můžete pejska náležitě pochválit.
I přes apatii a nervozitu, která pejska může ovládnout, je dobré ho zaměstnat. I když si třeba nechce od vás vzít odměnu nebo si hrát s hračkou, je dobré s ním v čekárně nebo před ní trénovat. Můžete mu dávat jednoduché povely. Nemusí je sice předvádět na sto procent, ale na chvíli ho to donutí přestat myslet na utrpení, které právě prožívá :).
Zvyk je železná košile. Platí to i v tomto případě. Budete-li chodit s vaším psem k veterináři pravidelně, je větší šance, že si na to postupně zvykne a sníží se i míra stresu a strachu, který může být spíše z neznáma než ze samotného veterináře. Zvykne si tak, že ne pokaždé znamená návštěva veterináře pigáro za krk a že to vlastně nic není.
Pokud jste ten případ, kdy váš pejsek jančí už doma nebo má blok nastoupit do auta, je potřeba tyto situace pravidelně trénovat. Můžete například kolem ordinace občas jen tak jít během venčení. Nebo jet autem jen tak, ne jen na veterinu. Důležité je, abyste byli v klidu i vy sami, neboť to je právě to, co pejskovi prozradí, že se na něj něco chystá :).
A jak prožívá návštěvu veterináře váš psí chlupáč? Je kliďas, nebo cíťa jako ty naše psiska? A máte nějaké zaručené triky, které pomohou vašeho psa zklidnit?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
