Ačkoli se vzhledem a do jisté míry i povahou podobají norským lesním a mainským mývalím kočkám, nejsou sibiřské kočky tolik populární. Mimo Rusko a bývalé země východního bloku je totiž celkem málo známá a nevyskytuje se příliš často. U nás ovšem máme dobrou (i když ne zrovna nepočetnou) chovnou základnu.
O původu sibiřské kočky se toho moc neví. Předpokládá se ale, že na Sibiři se tyto krásné kočky s huňatými ušními štětičkami a lesklou polodlouhou srstí vyskytovaly už od nepaměti. Jejich předky zřejmě budou angory nebo norské lesní kočky, které se smísily s místními domestikovanými domácími kočkami s krátkou srstí.
Ve srovnání s norskou lesní kočkou má ta sibiřská výrazně kulatější a kratší hlavu. Obě plemena ale spojuje jejich vášeň ke šplhání. U sibiřské kočky neuspějete s dotěrným mazlením, i když pozornost, péči i hlazení si užívá. Za každé okolnosti se ale snaží udržet si svou důstojnost. Dokáže být dobrým parťákem psovi i dětem, pokud se určí hranice a kočka bude mít svůj prostor a klid. Má totiž klidnou a příjemnou povahu. Díky svému divokému původu ovšem nejen že je to kočka otužilá, je i dosti vynalézavá a samostatná. A na rozdíl od většiny ostatních plemen se nebojí vody.
Výhodou tohoto chlupáče je, že jeho srst je samočistící, odpuzující vodu i nečistoty. Péče o ni tedy nezabere mnoho času. Naopak nadměrné kartáčování by ji mohlo poškodit a uvolnit příliš mnoho podsady. Bohatě stačí vykartáčovat ji jednou týdně a pročesat kritická místa, kde jsou tendence k tvoření chomáčů, jako za ušima, na hrudi nebo mezi předníma i zadníma nohama. S norskou lesní kočkou je spojuje i styl línání, tedy intenzivní, ale krátké pouštění chlupů na jaře. To je jediný čas, kdy kožíšek potřebuje zvýšenou péči, aby se uvolněné chlupy z podsady nezapletly do krycí vrstvy srsti.
Za ideál krásy se u tohoto středně velkého osvaleného plemene považuje krátká trojúhelníková hlava s širokým nosem. Na rozdíl od mainské mývalí a norské lesní kočky můžete sibiřskou kočku potkat nejen v přírodních barvách, ale například i v čokoládové či lilové barvě. Vyskytuje se i s himalájskými odznaky, ta už je ale uznávaná jako sesterské plemeno něvská maškaráda.
Máte někdo srovnání sibiřské a norské lesní kočky? V čem se nejvíce podobají a v čem se naopak zcela liší?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
