Potkani jsou velmi čistotná zvířátka. Několikrát za den je můžete vidět, jak se olizují a svůj kožíšek tak udržují v perfektním stavu. Trpí, pokud jsou v nevyhovujícím prostředí, ačkoli v něm umí přežít. Spousta lidí si o nich myslí, že se rádi koupou. Jak je to ale ve skutečnosti?
Světem internetu začátkem letošního roku proletělo video, ve kterém se potkan mydlí ve sprchovém koutě mýdlem. Toto virální video trochu připomínalo scény z animovaného filmu Stuart Little. Ovšem na rozdíl od myšáka Stuarta byl tento malý ušatec skutečný. Video kromě pobavení vyvolalo také vlnu kritických reakcí.
Řada odborníků upozornila na to, že se jedná o podvrh. Jednak nejde na záběrech o potkana, ale o jihoamerického hlodavce s názvem pakarana. A jednak, a to je mnohem závažnější, že se zvíře rozhodně nešamponuje dobrovolně, ale naopak se pokouší mýdla ze svého těla zbavit.
Video se tak nakonec stalo ukázkou toho, kam až jsou lidé ochotní zajít pro získání virality svého obsahu. Pozitivním faktem na celé aféře kolem peruánského “koupajícího se” potkana bylo, že se lidé začali více zajímat o to, jestli potkaní domácí mazlíky koupat, či ne. Jak to tedy je?
Odpověď je jednoduchá. Potkani se nekoupou. Jsou to drobná zvířátka, která - pokud je máte doma - vyžadují jemné a opatrné zacházení a vhodnou péči. Samozřejmě sem patří i péče o jejich krásný kožíšek. Tu ovšem zvládají potkani převážně sami.
Pokud by váš potkan, stejně jako ten můj, projevoval zájem o vodu, nebraňte mu v tom. Nechte ho např. prozkoumat sprchový kout, pokud se do něj sám dobývá. Rozhodně ho ale nenamáčejte, ani nedávejte do vody. Potkani, které chováme doma, už na vodu nejsou příliš zvyklí a koupání je pro ně obrovským stresem. Vašemu malému chlupáčovi byste tím mohli způsobit traumatizující zážitek na zbytek života.
Je to stejné jako se psem nebo v tomto případě spíše s kočkou. Koupeme tedy jen v nezbytných případech. Potkani totiž stejně jako kočky pečují o svou srst sami. Pokud je koupání z nějakého důvodu nutné, je potřeba zvířátko na novou situaci zvykat postupně. I v tomto případě pomůže pozitivní motivace a odměňování. Připravte menší nádobu s mírně teplejší vodou a nechte zvířátko “potkaní bazének” prozkoumat.
Jako alternativa existují i speciální bezoplachové šampony. Ani s nimi to ale nepřehánějte. A raději pravidelně vyměňujte podestýlku a čistěte klec, např. octovým koncentrátem. Zápach je totiž nepříjemný nejen vám, ale i vašemu myšákovi. A problém tedy nebývá v jeho srsti, ale v nevyhovujícím prostředí, z něhož jeho srst může zápach zachycovat.
Výjimku v péči o potkana představují drápky, ty si malý chlupáč sice částečně zbrousí pobíháním sem a tam při svých hrátkách. Čas od času je ale potřeba je potkánkovi nechat zkrátit. Já sama si nevěřím ani na zastřihávání drápů u našich psích chlupáčů. I v případě malého hlodavce se můžete s důvěrou obrátit na veterináře, zastřižení obvykle vyjde na padesát korun plus mínus.
Jaký vztah k vodě má váš hlodavčí parťák? Vyhledává ji, nebo se jí vyhýbá obloukem?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
