Nedávno jsem se s vámi podělila o můj pocit, že Kulajda má nadváhu, a o snahu řešit tento problém dietou. Zmenšení porcí jídla ale proměnilo moji fenku v chodící vysavač. Už dřív do sebe v nestřežených okamžicích cpala kdejaký zbytek jídla nebo špinavý papír pohozený na ulici. Teď by ale na procházkách nedělala nic jiného. Už si ani nevybírá a nepohrdne třeba nedopalkem z cigarety.
Nedávno jsem se s vámi podělila o můj pocit, že Kulajda má nadváhu, a o snahu řešit tento problém dietou. Zmenšení porcí jídla ale proměnilo moji fenku v chodící vysavač. Už dřív do sebe v nestřežených okamžicích cpala kdejaký zbytek jídla nebo špinavý papír pohozený na ulici. Teď by ale na procházkách nedělala nic jiného. Už si ani nevybírá a nepohrdne třeba nedopalkem z cigarety.
Než mi došlo, že ji zkrátka nedokážu uhlídat, otrávila se. Když jsme večer přišly z procházky, chovala se normálně, ale asi po dvou hodinách jsem si všimla, že má úplně nepřítomný pohled. Zorničky se jí roztáhly tak, že z její hnědé duhovky byl vidět jen asi milimetr, hlavičkou kývala ze strany na stranu jako ty figurky psíků, které se dávají pro pobavení za okno do auta, tlamičku měla otevřenou a bradu mokrou od slin. Uši sice držela nahoře a vrtěla ocasem, ale při chůzi se kymácela a nožičky se jí rozjížděly do stran, když se zastavila.
Zkusila jsem, jestli má chuť k jídlu. Samozřejmě měla, jídlo prostě miluje za každého stavu. Dala jsem jí kousek masa, pár granulí a řekla jsem si, že počkám, jestli se z toho vyspí. Druhý den ráno sice čile vyskočila z postele, ale pořád měla zpomalené reflexy a byla malátná. Chtěla jsem ji pohladit po hlavě, pomalu jsem natahovala ruku a Kulajda si jí všimla, až když ji měla nějakých deset centimetrů před očima. Leknutím sebou cukla.
To už jsem neváhala a okamžitě jsem ji vzala k veterináři. Posvítil jí do očí, uznal, že má velmi zpomalené reakce a že je něčím intoxikovaná. Píchl jí hned tři injekce, ta třetí očividně hodně bolela, ale i tak byla Kulajda hodná a klidná.
„Proč jste s ní nepřišla hned včera?“ ptal se překvapeně.
„No, víte, já jsem si toho všimla až v jedenáct večer…“
„To jsou akorát výmluvy, to říká každej,“ nenechal mě pan doktor dokončit větu a o něco méně rozčileně dodal: „Příště běžte hned na pohotovost. Víte, že v Praze je víc ambulancí pro zvířata než pro lidi?“
„Cože?“ žasla jsem a v duchu si poznamenala, že o tom musím zjistit víc (a samozřejmě vám to sem musím co nejdřív napsat).
„Jojo, je to tak. Tušíte, jak se jí to stalo? Nemohla sníst doma nějaký prášky? No jen se přiznejte,“ vyzývá mě přátelsky.
„Snad jedině Ibalgin, ten ležel na stole, ale…“
„Ne, to by hned zvracela, to není ono,“ zarazil mě doktor.
„Nic dalšího mě nenapadá. Myslíte, že mohla sníst něco otrávenýho?“
„To se moc nestává. Lidi s tim dost plašej, ale jen málokdo je tak zvrácenej, aby kladl otrávený kusy masa po městě, aby zabíjel zvířata. Mnohem častějš ten pes olízne nějakej postřik na trávníku nebo sní mršinu, ve který už můžou bejt bakteriální toxiny. Nebo třeba stačí, aby si někdo položil nákupní tašku na zem a vytek mu z ní nějakej čisticí prostředek, třeba Savo. Některý psi milujou Savo, na to bacha. Náhoda je blbec. Takže já vám dám prášky, ty jí pomůžou zbavit se zbytků toxickejch látek. Kolik jí dám… ta váží tak 5 kilo, žejo?“
„Ne, teď má něco přes sedm kil,“ přiznala jsem potupně a zmínila dietu.
„Jo?“ vedl mě překvapený veterinář k váze. „Ajo, tak to jsem ji podcenil. Do zejtřka ji ale nekrmte, tím by se ty nebezpečný látky mohly dostat hloubějc do těla. Dávala jste jí od tý doby jídlo?“
„Ano,“ špitla jsem. Já hloupá jsem si myslela, že jí tím dokonce pomůžu!
„A zvracela? Měla průjem?“
„Ne, od včerejška nic nedělala.“
„Dobře, tak už jí nic nedávejte. Zejtra přijďte na kontrolu a zkuste přinýst trochu první moči, když se vám to povede, ale nutný to není.“
Odešla jsem domů podstatně klidnější – myslím, že to dobře dopadne. Samozřejmě vám co nejdřív napíšu, jak Kulajdina léčba probíhala.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
