Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Teriéři dokážou být pěkně svéhlaví a tvrdohlaví, to ale neplatí o tomto mini plemeni vzhledově velmi připomínajícího jorkšíra. Říká se, že australský teriér zdědil od teriérů jen ty nejlepší vlastnosti. Ačkoli největší oblíbenosti se těší v zemi svého původu, do povědomí chovatelů se dostává už i u nás.
Díky jejich nekomplikovanosti a dobré povaze výcvik australáků na rozdíl od ostatních teriérů zvládnou i začátečníci. Stačí jen trocha té laskavé důslednosti. Žádného mistra poslušnosti z něj ale nevycvičíte. Trochu té svéhlavosti si od teriérů totiž přece jen převzal.
Ač jsou to dnes společenští psi, své lovecké předky nezapřou. Při procházce na poli, pokud zavětří hraboše, si na svůj původ taky pěkně rychle vzpomenou. Přeci jen toto plemeno vzniklo přirozeně bez zásahu člověka a tak nikdo neusiloval o vymizení nežádoucího chování.
Australští teriéři jsou mimořádně houževnatí psi, vyznačující se silou a rychlostí. Mají statné nízké tělo s pevnou kostrou. Stejně jako ostatní teriéři je i australák živý pesan, který ke spokojenosti potřebuje vyžití a dostatek pohybu. Na údržbu je jinak celkem nenáročný. Ani jeho srst nepotřebuje žádnou zvláštní pozornost a líná jen minimálně.
Nejhojněji se australský teriér chová v Austrálii, kde také, jak napovídá jeho jméno, toto plemeno vzniklo. Původně měli za úkol lovit škodnou. V západní Evropě se moc velké oblibě zatím netěší, i když i u nás najdete několik chovatelských stanic.
Měli jste už s tímto mini plemenem čest? Nebo ho snad máte doma? Čím se podle vás nejvíce liší od ostatních teriérů?
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...