Pejskařská etika nejen pro pejskaře
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Teriéři dokážou být pěkně svéhlaví a tvrdohlaví, to ale neplatí o tomto mini plemeni vzhledově velmi připomínajícího jorkšíra. Říká se, že australský teriér zdědil od teriérů jen ty nejlepší vlastnosti. Ačkoli největší oblíbenosti se těší v zemi svého původu, do povědomí chovatelů se dostává už i u nás.
Díky jejich nekomplikovanosti a dobré povaze výcvik australáků na rozdíl od ostatních teriérů zvládnou i začátečníci. Stačí jen trocha té laskavé důslednosti. Žádného mistra poslušnosti z něj ale nevycvičíte. Trochu té svéhlavosti si od teriérů totiž přece jen převzal.
Ač jsou to dnes společenští psi, své lovecké předky nezapřou. Při procházce na poli, pokud zavětří hraboše, si na svůj původ taky pěkně rychle vzpomenou. Přeci jen toto plemeno vzniklo přirozeně bez zásahu člověka a tak nikdo neusiloval o vymizení nežádoucího chování.
Australští teriéři jsou mimořádně houževnatí psi, vyznačující se silou a rychlostí. Mají statné nízké tělo s pevnou kostrou. Stejně jako ostatní teriéři je i australák živý pesan, který ke spokojenosti potřebuje vyžití a dostatek pohybu. Na údržbu je jinak celkem nenáročný. Ani jeho srst nepotřebuje žádnou zvláštní pozornost a líná jen minimálně.
Nejhojněji se australský teriér chová v Austrálii, kde také, jak napovídá jeho jméno, toto plemeno vzniklo. Původně měli za úkol lovit škodnou. V západní Evropě se moc velké oblibě zatím netěší, i když i u nás najdete několik chovatelských stanic.
Měli jste už s tímto mini plemenem čest? Nebo ho snad máte doma? Čím se podle vás nejvíce liší od ostatních teriérů?
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Asi si nejde nevšimnout dlouhých výrazných vousků na tvářích kočky. Víte ale, kde všude kočka hmatové chlupy má? A víte, jak vlastně tento komplexní hmatový orgán funguje?
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Všichni se snažíme dát svým psím parťákům to nejlepší, od péče o zdraví až po volnočasové aktivity. Ani výživa v tom není výjimkou a u psů sleduje podobné moderní trendy, jako u lidí. Omezení či vyřazení obilovin z jídelníčku je jedním z hlavních a...
Ať už jde o kastraci nebo jakoukoli jinou operaci, vždy je potřeba dodržovat v určitém rozsahu následný klidový režim psa. To může být ovšem občas pořádný oříšek. Udržet hyperaktivního čtyřnohého mazlíčka v klidu není jen tak. Tady je pár tipů, jak...
O to v podstatě v tomto poměrně novém psím sportu jde - pást balóny. Cíl je stejný jako při pasení ovcí, tedy dostat všechny míče do branky. A nepleťte se, v treibballu se nenajde místo jen pro ovčácké psy. Cvičit můžete se psem jakékoliv rasy,...
Artróza se řadí mezi nejčastější onemocnění kloubů u psů. Doprovází ji bolesti a omezení pohybu. A protože se nedá vyléčit, přináším vám pár tipů na opatření, kterými můžete parťákovi s artrózou trochu ulevit.
Že existují psí restaurace, salony a lázně, je už dnes celkem běžná věc. Lidé se snaží svým mazlíčkům dopřávat veškerý možný luxus. Některé nabízené procedury mají větší smysl, jiné menší, ne-li žádný. Thalassoterapie je ale zrovna jedna z těch, které...
V dnešní době jsou civilizačním chorobám vystaveni i naši mazlíci. Obezita, stejně jako lidem, nesvědčí ani jim. Víte, jak poznáte obezitu u své kočky, jaké jsou její příčiny a důsledky?
Opět začíná sezóna klíšťat, a tak je na čase začít před nimi naše mazlíky chránit. Tito parazité totiž psy krom boreliózy ohrožují i anaplazmózou. A fakt, že je toto onemocnění nepříliš známé, neubírá na jeho vážnosti. Víte, na co si máte dát pozor?
Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Každá, byť sebemenší operace s sebou samozřejmě nese určitá rizika. Jde také jak o psychickou, tak o fyzickou zátěž zvířete. Sepsala jsem tedy pár tipů, jak rizika i zátěž co nejvíce eliminovat.