Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Australský teriér
Teriéři dokážou být pěkně svéhlaví a tvrdohlaví, to ale neplatí o tomto mini plemeni vzhledově velmi připomínajícího jorkšíra. Říká se, že australský teriér zdědil od teriérů jen ty nejlepší vlastnosti. Ačkoli největší oblíbenosti se těší v zemi svého původu, do povědomí chovatelů se dostává už i u nás.
Ze všech teriérů je australský teriér nejklidnější, nejposlušnější a nemá komplikovanou povahu. Zdědil ale jejich inteligenci a temperament. Tento přívětivý milý společník je velmi oddaný. Dokáže ale být i pěkně hlasitý. Velmi rád štěká a provokuje psy, nad kterými cítí dominanci. I kočky ho velice dráždí. S dětmi se ale snáší skvěle a díky své čilosti a energii je skvělým partnerem pro jejich hry a rošťárny.
Díky jejich nekomplikovanosti a dobré povaze výcvik australáků na rozdíl od ostatních teriérů zvládnou i začátečníci. Stačí jen trocha té laskavé důslednosti. Žádného mistra poslušnosti z něj ale nevycvičíte. Trochu té svéhlavosti si od teriérů totiž přece jen převzal.
Ač jsou to dnes společenští psi, své lovecké předky nezapřou. Při procházce na poli, pokud zavětří hraboše, si na svůj původ taky pěkně rychle vzpomenou. Přeci jen toto plemeno vzniklo přirozeně bez zásahu člověka a tak nikdo neusiloval o vymizení nežádoucího chování.
Australští teriéři jsou mimořádně houževnatí psi, vyznačující se silou a rychlostí. Mají statné nízké tělo s pevnou kostrou. Stejně jako ostatní teriéři je i australák živý pesan, který ke spokojenosti potřebuje vyžití a dostatek pohybu. Na údržbu je jinak celkem nenáročný. Ani jeho srst nepotřebuje žádnou zvláštní pozornost a líná jen minimálně.
Nejhojněji se australský teriér chová v Austrálii, kde také, jak napovídá jeho jméno, toto plemeno vzniklo. Původně měli za úkol lovit škodnou. V západní Evropě se moc velké oblibě zatím netěší, i když i u nás najdete několik chovatelských stanic.
Měli jste už s tímto mini plemenem čest? Nebo ho snad máte doma? Čím se podle vás nejvíce liší od ostatních teriérů?
Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla...
Ať jsme v prevenci sebedůkladnější, může nastat situace, kdy se pes nebo kočka k pro ně jedovaté věci dostane, ať už naší nepozorností, nebo cizím zaviněním. Proto není od věci se na možnost otravy připravit a vědět nejen, co v takové situaci dělat,...
Jsem milovnicí koček. Fascinují mě svou ladností, hravostí i velkou hrdostí. Na konci jara jsem zapátrala po zajímavostech z kočičí historie a kroky mě zavedly až na dálný Východ k Maneki Neko, kočce která lidem nosí štěstí a bohatství. Podobně jako v...
Příběh udatného Bamsyho se začal psát v norském Oslu v roce 1937. Jako štěně ho koupil lodní kapitán Erling Hafto, který z něj začal vychovávat pravého námořníka. Už od útlého štěněčího věku se tak Bamsy plavil na lodích a seznamoval se s životem na...
Hned v úvodu musím zdůraznit, že každý pes je jiný. Každý prožívá nervozitu jinak, a tudíž ji i jinak projevuje. Někteří se bojí, jiní se hned ženou do boje. Je úkolem pána poznat, co jeho pes zrovna cítí, a pokud možno i předvídat, jaká situace mu...
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Stejně jako u lidí, je také u psů borelióza velmi závažným onemocněním. Nakažených je v České republice odhadem 20 % klíšťat. A protože i přes použití antiparazitik může váš pes sem tam nějaké to klíště chytit, je dobré vědět, jak se toto bakteriální...
Už není žádnou zvláštností, když obec zřídí psí park nebo hřiště. Vzhledem k časté regulaci pohybu psa na volno by to mělo být mnohdy i povinností. Víte, jak se na takových místech chovat, abyste neobtěžovali ostatní návštěvníky a nedocházelo ke...
O šantě kočičí už jsem psala, dnes se podíváme na ostatní méně známé drogy. Ne všechny kočky totiž reagují na každou a ne na vše reagují stejně. Pokud jste tedy se šantou neuspěli, možná budete mít štěstí s nějakou z následujících.
Každý majitel kočky už určitě někdy slyšel o šantě kočičí, kočičí mátě, kocourníku nebo catnipu. Pod všemi těmi názvy se schovává bylina, která většinu koček přivádí do “rauše”.
Na pobřeží tichého oceánu v Britské Kolumbii můžete najít zvláštní vlky - říká se jim “mořští vlci” a žijí dvěma tlapami v oceánu. Plavou z ostrova na ostrov a živí se mořskými živočichy.
Kočky trávu milují. Okusují ji ať už proto, aby si vyčistily bříško od chlupů, nebo jen tak pro zábavu. Navíc pokud kočce pořídíte její vlastní květináč, máte naději, že vaše ostatní kytky nechá na pokoji :).