Toto plemeno, vděčící za své jméno hlavnímu městu Turecka Ankaře (původně Angoře), je jedno z těch nejstarších. Možná dokonce nejstarší polodlouhosrsté plemeno vůbec. Přesto se do centra pozornosti dostalo až celkem nedávno.
Turecké angory jsou půvabné kočky s inteligentním výrazem. Jsou to aktivní extroverti s vyloženě sociální povahou. Ačkoli nejpůvodnější a donedávna jedinou uznávanou barvou je čistě bílá, dnes jsou už chovány ve všech tzv. přírodních barvách. Znakem a pýchou koček tohoto plemene je polodlouhá srst na dotek jemná jako hedvábí.
O jejich původu vypovídá dostatečně jejich jméno. Do Evropy se z Turecka první exempláře dostaly zřejmě na počátku 17. století na lodích italských obchodníků. V té době měly turecké angory bílou srst a žluté nebo modré oči. Díky svému elegantnímu a hlavně exkluzivnímu vzhledu, který se výrazně lišil od dosud známých domácích krátkosrstých evropských koček, byly často dávány darem šlechtě. V tu dobu měly všechnu pozornost kočičího světa, především pak na francouzském dvoře.
Na konci 19. století pak začalo jejich křížení s jinými kočkami. Takto vzniklí jedinci měli ještě luxusnější a žádanější vzhled. Tito kříženci, předkové perských dlouhosrstých koček, tak přebrali angorám všechnu slávu. Dokonce chybělo málo, aby plemeno úplně vymřelo. Turci si svého plemene ale velmi vážili a pomocí chovného programu angory zachránili. Nějaký čas se ani nesměly vyvážet do zahraničí. V 50. letech se ale několika Američanům povedlo sehnat pár jedinců, kteří se stali základem chovu, jak ho známe dnes v Evropě a ve Spojených státech. Popularita angor pak začala opět stoupat.
A ještě že tak. Byla by škoda, kdyby tyto krásné a extrémně zvídavé kočky vymizely. Jejich majitelé jistě potvrdí, že stačí chvíle a naučí se otevírat dveře nebo kuchyňská dvířka či aportovat kuličky. Vše, co překročí práh domova, také musí být podrobeno jejich podrobné inspekci a musejí to schválit. Je jedno, jestli jde o obyčejný nákup nebo třeba o návštěvu.
Pokud se rozhodnete angory chovat, počítejte s tím, že vám zaberou dost času. Velmi si cení lidské společnosti a jsou také dost hravé. Dlouhé chvíle o samotě nesou velmi špatně. Vyžadují sice hodně pozornosti a lásky, oplatí vám to ale ve stejné míře. Jako lék na osamělost jsou ideální. Jsou to praví parťáci a skvělí společníci.
Máte doma tureckou angoru? Je na vás fixovaná a nechce se o vás ani dělit, jak to u tohoto plemene někdy bývá?
Když je venku delší dobu počasí pod psa a dlouhé procházky nepřipadají v úvahu, moji chlupáči se pak doma začínají nudit a tropit neplechu. Vždycky se jim snažím vymyslet nějakou domácí aktivitu pro jejich zabavení. Nejlépe se mi osvědčily hlavolamy....
Žebrá váš pes u stolu o jídlo? Loudí i u cizích lidí, když jste v restauraci? Pak byste měli vědět, že za to s téměř stoprocentní jistotou můžete vy sami. Pokud se pes naučí žebrat o lidské jídlo, je to výchovná chyba. Dobrá zpráva ale je, že ho to...
Stručně řečeno – o dost líp, než my lidé. A kočky dokonce slyší ještě lépe než psi. Ze zkušenosti ale můžu říct, že taky záleží na tom, co a koho chtějí poslouchat . Jak je to u psů?
Nemusíte mít doma malou zoo jako já, abyste se zamýšleli nad případným potomstvem vašeho mazlíka nebo mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste ale neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje psí smečka se například...
Vždy jsem si myslela, že své čtyřnohé parťáky znám do posledního chloupku, ale stále mě něco dokáže překvapit a stále je toho dost co se o nich učit. Některé mýty jsou ale tak zažité, že člověka ani nenapadne se nad jejich pravdivostí zamýšlet. Tak...
Přivolání je bezpochyby jeden z nejdůležitějších povelů, který by pes měl spolehlivě ovládat za každé situace. Nejčastěji psa přivoláváme na povel „ke mně“, ale můžeme ho dále zdůraznit píšťalkou. Ta se vyplatí hlavně v situacích, kdy se od vás pes...
Pokud si zakládáte na pěkně upravené zahradě a váš pes patří do kategorie takzvaných hrabáčů, asi vám to moc radosti nedělá. Ovšem zuřivé hrabání v hlíně nepotěší ani ty z nás, kdo nad pár dírami v trávníku přimhouříme oko. Místo chlupáče nám totiž po...
Potíže s tlapkami patří u mého pejska k těm nejčastějším. Zrovna minulý týden jsme museli na veterinu poté, co si při běhání na zledovatělém chodníku ulomil až do masa hned dva drápky najednou. Jak se o psí tlapky starat tak, abychom podobným potížím...
Jaký pán, takový pes. Asi vám už někdo řekl, že se k vám váš pes skvěle hodí a nebo dokonce, že jste si podobní. Aspoň mně se to stává často. To, že se psi někdy chovají jako lidé a jsou nám díky tomu v lecčems podobní, ale povrzuje i celá řada...
Člověk nemusí mít doma malou zoo jako já, aby přemýšlel nad případným potomstvem svých mazlíků. Rozhodnutí stát se z majitele chovatelem byste určitě neměli brát na lehkou váhu. A rozhodně to není pro každého. Moje smečka se například skládá jak z...
Nejsem kdovíjak velký koňák, ale projížďku na koni čas od času ráda podniknu. Své chlupáče obvykle nechávám doma. Přítomnost koní je totiž vyvádí z míry. Když jsem si pořizovala své čtyřnohé psí parťáky, nepomyslela jsem na to, že ne všechna plemena...
Roztomilé pískomily jsem jako malá vždycky obdivovala v pražské ZOO. Zatímco mladší bratr chtěl vždycky pospíchat na slony, hrochy, lvy a tygry, mě nejvíc bavila ta zvířata, která obvykle stojí stranou největšího zájmu návštěvníků. Kdybych neměla doma...
