Vykusuje si váš potkan srst? Pravděpodobně má ektoparazity
Drbání, krvavé skvrnky na kůži a vykousaná srst? Pokud jste si něčeho takového všimli u vašeho potkana, pravděpodobně má některého z parazitů, kteří žijí v potkaní kůži. Co s tím lze dělat a jak to lze léčit?
Přestože občas dělám “dočasku”, považuji se stále za potkaního chovatele-začátečníka. V dočasné péči u mě začátkem tohoto roku skončila bílá “laboratorní” potkanice. U Běluše, jak jsem ji příznačně začala oslovovat, jsem si všimla, že si nadměrně olizuje srst. Věděla jsem, že potkani jsou velmi čistotní. Ale až tak moc? Vyhodnotila jsem to jako svoji nedostatečnou znalost potkanů a dále jsem tomu nepřikládala pozornost.
Když se k častému olizování přidalo i drbání a vykusování srsti, řekla jsem si, že je tady něco špatně. Kdysi jsem slyšela o tom, že se potkani sebepoškozují. Že by tedy úzkost a smutek? Stejně jako někteří pejsci trpí separační úzkostí, pomyslela jsem si, že ji mohou trpět i drobní hlodavci (i když ne v pravém slova smyslu, jak je tento termín odborně používán). Přeci jen jsou potkani pároví hlodavci.
To, že to mohou být i parazité, mi řekla až kamarádka-veterinářka, které jsem volala o radu. Jde prý o takzvané ektoparazity, tedy parazity žijící na kůži potkanů. Patří sem nejen vši a všenky, ale také například svrab. Potkani je většinou chytí již ve zverimexu. Mohou se dostat i do podestýlky. To mě trochu vylekalo. Ještě víc mě ale vylekalo, když se Běluši v místě, kde si vykusuje srst, objevily krvavé flíčky a stroupky. Nic už jsem nenechala náhodě a začala jsem s domácí léčbou.
Co udělat, když zjistíte, že má váš potkan kožní parazity? V první řadě se ujistěte, že diagnóza správná. Nejčastěji se prý tento kožní neřád objevuje za ušima, kolem hlavy a mezi lopatkami, může ale být i na tlapkách. Pokud si tedy všimnete něčeho podezřelého, vyfoťte to a pošlete vašemu veterináři, abyste zbytečně nestresovali myšáka výletem na veterinu. Porovnat to můžete i s fotkami, které sdílejí další potkaní chovatelé na diskuzních fórech. Pokud chcete 100% jistotu, veterinář odebere vzorek kůže, takzvaný seškrab.
Léčba není ve většině případů náročná. Kamarádka mi doporučila, ať koupím v lékárně antiparazitika, např. Stronghold (pro koťata a štěňata do 2 kg). Připravte se, že si trochu připlatíte. Většinou se cena pohybuje od několika set korun přibližně do tisíce korun. Antiparazitika se nanáší mezi lopatky. U některých je potřeba aplikaci opakovat. O tom se poraďte s veterinářem alespoň telefonicky. Obvyklá doporučovaná délka léčby je 7 až 10 dní. V případě kožního svrabu (ještě existuje svrab ušní) je dobré poraněné místo ošetřit například dezinfekcí Betadine.
To, co je určitě nezbytné, je asanace klece a veškerého vybavení, které nechcete vyhodit (raději bych úplně vyměnila podestýlku za jiné balení, stejně tak krmivo). Vedle nějaké šetrné dezinfekce můžete použít i ocet k vyčištění klece. Vyměňte i veškeré látky, tedy i hamaky, případně je vyperte na dostatečnou teplotu (min. 60 stupňů). Vydezinfikujte i všechny hračky.
Pokud jde o blechy, doporučuje se postupovat podobně jako u psů a koček, od kterých je pravděpodobně potkánek chytil. Ošetřete raději celou zvířecí smečku, pokud máte doma pejska a/nebo kočičku. Pořiďte některý z antiparazitních sprejů. Mně se osvědčily přípravky od Frontline. Ovšem za telefonickou radu veterináře nic nedáte ani v tomto případě :).
Jestli máte doma ještě další zvířectvo, ať už psa, kočku, nebo drobného hlodavce, nemusíte se bát přenosu. Většina těchto vnějších potkaních parazitů se drží jen v srsti potkanů. Pravděpodobnost přenosu je minimální.
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.