Pejskařská etika nejen pro pejskaře
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Drbání, krvavé skvrnky na kůži a vykousaná srst? Pokud jste si něčeho takového všimli u vašeho potkana, pravděpodobně má některého z parazitů, kteří žijí v potkaní kůži. Co s tím lze dělat a jak to lze léčit?
Přestože občas dělám “dočasku”, považuji se stále za potkaního chovatele-začátečníka. V dočasné péči u mě začátkem tohoto roku skončila bílá “laboratorní” potkanice. U Běluše, jak jsem ji příznačně začala oslovovat, jsem si všimla, že si nadměrně olizuje srst. Věděla jsem, že potkani jsou velmi čistotní. Ale až tak moc? Vyhodnotila jsem to jako svoji nedostatečnou znalost potkanů a dále jsem tomu nepřikládala pozornost.
Když se k častému olizování přidalo i drbání a vykusování srsti, řekla jsem si, že je tady něco špatně. Kdysi jsem slyšela o tom, že se potkani sebepoškozují. Že by tedy úzkost a smutek? Stejně jako někteří pejsci trpí separační úzkostí, pomyslela jsem si, že ji mohou trpět i drobní hlodavci (i když ne v pravém slova smyslu, jak je tento termín odborně používán). Přeci jen jsou potkani pároví hlodavci.
To, že to mohou být i parazité, mi řekla až kamarádka-veterinářka, které jsem volala o radu. Jde prý o takzvané ektoparazity, tedy parazity žijící na kůži potkanů. Patří sem nejen vši a všenky, ale také například svrab. Potkani je většinou chytí již ve zverimexu. Mohou se dostat i do podestýlky. To mě trochu vylekalo. Ještě víc mě ale vylekalo, když se Běluši v místě, kde si vykusuje srst, objevily krvavé flíčky a stroupky. Nic už jsem nenechala náhodě a začala jsem s domácí léčbou.
Co udělat, když zjistíte, že má váš potkan kožní parazity? V první řadě se ujistěte, že diagnóza správná. Nejčastěji se prý tento kožní neřád objevuje za ušima, kolem hlavy a mezi lopatkami, může ale být i na tlapkách. Pokud si tedy všimnete něčeho podezřelého, vyfoťte to a pošlete vašemu veterináři, abyste zbytečně nestresovali myšáka výletem na veterinu. Porovnat to můžete i s fotkami, které sdílejí další potkaní chovatelé na diskuzních fórech. Pokud chcete 100% jistotu, veterinář odebere vzorek kůže, takzvaný seškrab.
Léčba není ve většině případů náročná. Kamarádka mi doporučila, ať koupím v lékárně antiparazitika, např. Stronghold (pro koťata a štěňata do 2 kg). Připravte se, že si trochu připlatíte. Většinou se cena pohybuje od několika set korun přibližně do tisíce korun. Antiparazitika se nanáší mezi lopatky. U některých je potřeba aplikaci opakovat. O tom se poraďte s veterinářem alespoň telefonicky. Obvyklá doporučovaná délka léčby je 7 až 10 dní. V případě kožního svrabu (ještě existuje svrab ušní) je dobré poraněné místo ošetřit například dezinfekcí Betadine.
To, co je určitě nezbytné, je asanace klece a veškerého vybavení, které nechcete vyhodit (raději bych úplně vyměnila podestýlku za jiné balení, stejně tak krmivo). Vedle nějaké šetrné dezinfekce můžete použít i ocet k vyčištění klece. Vyměňte i veškeré látky, tedy i hamaky, případně je vyperte na dostatečnou teplotu (min. 60 stupňů). Vydezinfikujte i všechny hračky.
Pokud jde o blechy, doporučuje se postupovat podobně jako u psů a koček, od kterých je pravděpodobně potkánek chytil. Ošetřete raději celou zvířecí smečku, pokud máte doma pejska a/nebo kočičku. Pořiďte některý z antiparazitních sprejů. Mně se osvědčily přípravky od Frontline. Ovšem za telefonickou radu veterináře nic nedáte ani v tomto případě :).
Jestli máte doma ještě další zvířectvo, ať už psa, kočku, nebo drobného hlodavce, nemusíte se bát přenosu. Většina těchto vnějších potkaních parazitů se drží jen v srsti potkanů. Pravděpodobnost přenosu je minimální.
Jako v každé společnosti by měla platit i mezi pejskaři určitá pravidla slušného chování. A to nejen mezi nimi navzájem, ale i mezi nimi a nepejskaři a samozřejmě i naopak. Co by mělo patřit k základní slušnosti?
Asi si nejde nevšimnout dlouhých výrazných vousků na tvářích kočky. Víte ale, kde všude kočka hmatové chlupy má? A víte, jak vlastně tento komplexní hmatový orgán funguje?
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Všichni se snažíme dát svým psím parťákům to nejlepší, od péče o zdraví až po volnočasové aktivity. Ani výživa v tom není výjimkou a u psů sleduje podobné moderní trendy, jako u lidí. Omezení či vyřazení obilovin z jídelníčku je jedním z hlavních a...
Ať už jde o kastraci nebo jakoukoli jinou operaci, vždy je potřeba dodržovat v určitém rozsahu následný klidový režim psa. To může být ovšem občas pořádný oříšek. Udržet hyperaktivního čtyřnohého mazlíčka v klidu není jen tak. Tady je pár tipů, jak...
O to v podstatě v tomto poměrně novém psím sportu jde - pást balóny. Cíl je stejný jako při pasení ovcí, tedy dostat všechny míče do branky. A nepleťte se, v treibballu se nenajde místo jen pro ovčácké psy. Cvičit můžete se psem jakékoliv rasy,...
Artróza se řadí mezi nejčastější onemocnění kloubů u psů. Doprovází ji bolesti a omezení pohybu. A protože se nedá vyléčit, přináším vám pár tipů na opatření, kterými můžete parťákovi s artrózou trochu ulevit.
Že existují psí restaurace, salony a lázně, je už dnes celkem běžná věc. Lidé se snaží svým mazlíčkům dopřávat veškerý možný luxus. Některé nabízené procedury mají větší smysl, jiné menší, ne-li žádný. Thalassoterapie je ale zrovna jedna z těch, které...
V dnešní době jsou civilizačním chorobám vystaveni i naši mazlíci. Obezita, stejně jako lidem, nesvědčí ani jim. Víte, jak poznáte obezitu u své kočky, jaké jsou její příčiny a důsledky?
Opět začíná sezóna klíšťat, a tak je na čase začít před nimi naše mazlíky chránit. Tito parazité totiž psy krom boreliózy ohrožují i anaplazmózou. A fakt, že je toto onemocnění nepříliš známé, neubírá na jeho vážnosti. Víte, na co si máte dát pozor?
Jen když se řekne kočičí mor, možná vám – chovatelům kočiček – naskočí husí kůže. Právě tímto označením se někdy nazývá panleukopénie, velmi nebezpečná kočičí nemoc. Lze jí nejen předejít, ale i včas odhalit její příznaky, jen je nutné mít informace.
Každá, byť sebemenší operace s sebou samozřejmě nese určitá rizika. Jde také jak o psychickou, tak o fyzickou zátěž zvířete. Sepsala jsem tedy pár tipů, jak rizika i zátěž co nejvíce eliminovat.