Znamená obří psí plemeno stejně tak velkou odpovědnost?
Někteří jsou malí, jiní velcí a další dokonce obří. Znamená ale obří pes i obří zodpovědnost? Řekněme si to na rovinu, obří plemena nejsou pro každého. Ale stejně jako naši péči potřebuje jorkšír, úplně stejnou porci lásky a zacházení potřebuje doga nebo vlkodav - v tomto ohledu tedy na velikosti nezáleží. Čím je tedy život s obry odlišný?
Nejvíc nás vždy v našich názorech ovlivňuje osobní zkušenost. Pokud ji nemáme, nebo alespoň zprostředkovanou, je pro nás hůře představitelné, jaký život s obřím psím chlupáčem asi může být. A jestli s sebou také nese více zodpovědnosti, starostí či péče. Moje odpověď zní: ano i ne. Měla jsem to štěstí, že jsme si jednoho takového obra domů kdysi pořídili, konkrétně irského vlkodava. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat, a to bez ohledu na smutný fakt, kolika let se toto plemeno v průměru dožívá. Povahou mi někdy obří plemena připomínají spíše lidi. Jsou to velké osobnosti s neuvěřitelným vnitřním klidem. Být v jejich okolí pro mě znamená být v bezpečí. Už tím je pro mě život s obrem zásadně odlišný od toho s malým psíkem.
Pro ty, kteří milují obří plemena, je navíc nepředstavitelné, že by jejich pes nezabíral podstatnou většinu nebo ideálně celý gauč či postel :). A ačkoliv neexistuje žádná oficiální výška nebo váha pro takzvaná obří psí plemena, která by je odlišovala od ostatních “normálně” velkých psů, obřáka prostě jen tak nikdy nepřehlédnete. Všude s ním budete středem alespoň minimální pozornosti. Tu přitahuje nejen svým obřím tělem, ale jak už jsem zmiňovala, i svým obřím srdcem a dobrotou, která mu kouká z očí. Vedle vlkodavů můžeme mezi obřáky zařadit například bernardýny, mastify nebo také novofundlanďáky. Ale našli bychom určitě ještě další plemena, tento krátký výčet je spíše pro vaši představu.
Co ale tedy život s psím gigantem obnáší? Bezpochyby najdeme jak řadu pro, tak i proti. Obří plemena proto, jak už jsem zmínila, rozhodně nejsou pro každého. Velkou výhodou je pocit bezpečí, který ve vás jejich přítomnost vytváří. Vedle toho, že jsem se se svým čtyřnohým parťákem nebála jít kdykoli kamkoli v jakoukoliv denní i noční hodinu, protože jsem věděla, že budí nejen respekt, ale že mě také skutečně ochrání, tak mě na našem psisku fascinoval ten obří klid a pohoda, které z něj vyzařovaly. A protože jsem pejskař, kterého nejen baví běhat se psem po lesech, ale také se se psím chlupáčem občas pořádně pomazlit, našla jsem v našem vlkodavovi skutečného nejlepšího přítele. Ačkoli se to na první pohled možná nezdá, obří psiska jsou většinou neuvěřitelní mazlové.
Má to ale i určité nevýhody. V první řadě se může jednat o vyšší náklady, ať už na krmení, nebo na veterinu. Větší pes jednoduše víc sní. Navíc mu nemůžete dát jen tak ledajaké krmení. Aby se tělo vyvinulo správně, je potřeba růst neuspěchat a dávat štěněti obřího plemene opravdu co nejkvalitnější krmení. Náklady na veterinární péči bývají také o něco vyšší. Počítat byste měli i s tím, že se často jedná o přešlechtěná plemena, která jsou náchylnější k nejrůznějším genetickým vadám. V neposlední řadě potřebují tito psi zajistit dostatek pohybu. Taková zahrada je pro ně fajn, ale pokud nemají kilometry v tlapkách, nejsou šťastní. U nás byly na denním pořádku několikahodinnové vycházky po lese. A poté taky několikahodinový úklid, když bylo venku zrovna takzvaně pod psa.
Z tohoto úhlu pohledu bychom tak mohli říct, že je zodpovědnost o něco větší, ale možná je to spíše než zodpovědnost náročnější práce a investice. Z mého pohledu ale určitě výhodná. A taková, která se vám bezpochyby vrátí. Přesto doporučuji si předtím, než se pro pořízení takového pejska rozhodnete, pořádně si o všem popovídat s nějakým chovatelem. Možná zjistíte, že je to přesně to, co hledáte. A možná, že by vám lépe seděl menší pejsek.
A jaká je vaše zkušenost s obřími plemeny? Co na nich máte nejraději, nebo spíš preferujete menší psy?
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...