Představte si, že se opalujete na pláži. Najednou kolem vás proběhne pes a zamíří přímo do moře. A za ním jeho páníček se surfovacím prknem. O minutu později už vidíte surfujícího psa. Ne, nezdá se vám to, pravděpodobně jste narazili na psí surfuřku Ricochet.
Některá zvířata mají pro vodní sporty prostě talent. Ricochet už jako malé štěňátko upoutala pozornost svou suverenitou, s jakou se vrhala do mořských vln. Později se z ní stala psí hrdinka pomáhající postiženým a vzor pro řadu nadšenců, kteří zatoužili, aby i jejich mazlík byl obdařen podobnými superschopnostmi. Naštěstí pro ně se Richochetina panička nespokojila jen s tím, že její psí chlupáč umí pokořit nezdolné vlny a pod heslem “Léčivá síla psů” založila speciální asistenční kurzy.
Tím vším Richochetin příběh teprve začal. Od té doby tato dnes již desetiletá psí fenka pomohla stovkám hendikepovaných dětí i dospělých zbavovat se strachu z vody. Její canisterapeutické schopnosti jsou natolik působivé, že několika desítkám z nich dokázala změnit život. Přitom i ona sama na začátku svého výcviku trochu bojovala a z vodního výcviku byla dokonce pro svou nesousetředěnost vyloučena. Její panička a psí trenérka Judy Fridonová se ale nevzdala.
Stejně jako řada dalších zlatých retrívrů i Ricochet vedle lásky k vodě totiž vyniká ještě další schopností - empatií. Podle slov své paničky Judy se umí neuvěřitelně přizpůsobit potřebám jakéhokoli člověka, u kterého vycítí nějaký druh úzkosti či jiného problému. Judy prý přišlo škoda Ricochet vycvičit “pouze” ve vodícího psa a rozhodla se, že využiji i jejího vodního talentu. Už prý jako štěně se vrhala do vody a lezla na vodní destičky. Surfování si prostě vybrala sama.
Celý koncept přitom stojí na jednoduché myšlence: “Když to zvládne pes, zvládnu to i já”. A podle Judy to funguje. Ricochet je po boku svých klientů po celou dobu. Ve vodě vydrží i několik hodin. O surfovací prkno se s klienty dělí. Dochází tak k neustálému kontaktu a blízkost psa je pro lidi se zdravotním nebo psychickým hendikepem uklidňujícím prvkem. Aby mohly Judy s Ricochet těmto lidem pomáhat, využívají peněz, které získají z nejrůznějších surfovacích soutěží. Ricochet přitom závodí už od roku 2009, kdy byla ještě malý pejsek.
Její příběh dokazuje, že pes je skutečně nejlepší přítel člověka. A že se pro svého pána dokáže naučit vše, včetně surfování. A ještě si to umí stejně jako Ricochet užívat a využít pro něco dobrého. Stejně populární jako surfování teď začíná být také psí paddle-boarding, který můžeme vyzkoušet například i v Česku :). Jdete do toho?
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
