Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Vlastně nejde o nic šokujícího. Jistě jste si všimli, že všechna domestikovaná zvířata se od svých divokých příbuzných liší alespoň jedním z následujících znaků (psi dokonce všemi): zavěšené uši, menší zuby, kratší nebo zakroucený ocas, světlejší, flekatější, nadýchanější srst a také menší mozek. Těmito vzhledovými vlastnostmi lze popsat domestikační syndrom u zvířat (u rostlin o něm mluvíme také, ale to sem nepatří).
Adam Wilkins a jeho kolegové z Institutu pokročilých studií v jihoafrickém Stellenbochu přišli s myšlenkou, že domestikace souvisí s neurální lištou. Jinými slovy – to, jak si lidé vybírali zvířata k domestikaci, změnilo vývoj migrující populace buněk, která vzniká v embryonálním stádiu vývoje obratlovců. Nové tkáně vlastní jen obratlovcům se vytvářejí na základě buněčných typů, které neurální lišta hojně poskytuje. Ovlivňuje nejen vývoj hlavy, zubů, uší nebo pigmentových buněk, ale i některých hormonálních žláz, nervů a částí předního mozku.
To znamená, že ačkoli byla zvířata vybírána na základě povahových vlastností, jejich domestikovaný druh nakonec získal i trochu jiný vzhled. Dokazuje to například experiment, který provedl koncem 50. let 20. století Rus Dmitry Belyaev. Snažil se dokázat, že klidná povaha psů není výsledkem soužití s lidmi, mazlení a krmení, ale že je přirozeně zakódovaná už v jejich genech. Jeho cílem bylo zopakovat domestikaci psa, ale tentokrát nahradit vlka liškou. Z každé generace divokých lišek si k dalšímu chovu vybral jen ty nejméně agresivní jedince. Po 20 generacích (asi 25 letech) získal šelmy tak přítulné, že se daly chovat jako domácí mazlíčci. Během této neskutečně krátké doby se ale vytratila divokost i z jejich vzhledu. Zkrátil se jim čenich, zmenšily se zuby, uši některých změkly a svěsily se, ocas se sem tam zakroutil a srst změnila barvu na méně žádoucí (pro farmáře živící se prodejem liščích kožichů žádná dobrá zpráva).
Snad vás tedy potěší, že naši psi a kočky jsou potomci těch nejhodnějších jedinců. Jsou to zkrátka dobráci od kosti, a nejen ti s plandavýma ušima :)
Zdroje:
http://www.iflscience.com/plants-and-animals/why-so-many-domesticated-mammals-have-floppy-ears
https://web.natur.cuni.cz/zoologie/vertebrata/staff/Cerny/projects/BP-Stundl-2011.pdf
Když se vám rodina rozroste o nového (lidského) člena, nemusí to být radostná událost pro všechny. Nejeden pes se s takovou situací jen těžko srovnává, a proto je lépe ho na ni začít připravovat ještě před narozením miminka. Pejskovi to tak ulehčíte a...
O tom, že nemáte v letních dnech nechávat zavřeného psa v autě, nebo jak přehřátí kočky a psa předcházet, už jsem psala. Prevenci tedy už máme v malíku. Je ale také třeba vědět, jak přehřátí zvířete poznat a co v takovém případě dělat.
Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?
Co si budeme povídat, kočky jsou prostě jiné. Od nepaměti jsou opředeny tajemstvím a záhadami. Většina z nich se chová, jako by byla pánem světa a člověka ani nepotřebovala. Čím to je, zajímalo i pár genetiků.
Vybrat to správné krmivo právě pro vaši kočku může být pěkný oříšek. Aby se jeden ve složení vyznal... Proto se dnes podíváme, na co se zaměřit, co ve složení hledat a čemu se raději vyhnout.
Pokud přemýšlíte o tom, že byste se svým čtyřnohým parťákem rádi pustili do canisterapie, ale nevíte, jestli byste to zvládli, zde najdete stručný přehled toho, jaké vlastnosti by pes měl mít a co všechno by měl umět.
Dermatologické problémy jsou jedním z nejčastějších důvodů návštěv veteriny. Často na ně trpí i kočky. Kožní problém se může objevit hned z několika příčin a nemusíme si ho u kočky ihned povšimnout. Třeba i proto, kolik času kočky věnují úpravě svého...
Toxokaróza je nejčastější vnitřní parazitózou psů a koček. Pokud chceme udržet své mazlíčky i sebe v bezpečí, je třeba pravidelného odčervování. Víte, co za touto nemocí stojí a jak se přenáší?
O tom, jak si kočka našla cestu do života člověka a jak byla ve starověku chována v úctě, jsme si řekli minule. Pojďme se teď tedy podívat na to, co dalšího ji po boku člověka čekalo, než se zhostila role domácího mazlíčka.
Pokud uvažujete o pořízení králíka, možná vám přijde vhod pár rad o tom, jak ho doma ubytovat. Králík má jako každé zvířátko určité potřeby a je na nás majitelích mu život udělat co nejpohodlnější.
Rychle se blíží období dovolených a možná uvažujete, kam vyrazit i se svým čtyřnohým parťákem. Pokud byste se s ním chtěli vydat pod stan, je toho určitě hodně, co je třeba zvážit. Musíte plánovat a balit nejen pro sebe, ale i pro chlupáče. Rozhodně se...
Zoonózy jsou nemoci společné pro zvířata i člověka. Zajímá vás, jak se takové onemocnění může přenášet, které nám v Čechách hrozí, nebo jak se jim bránit?
