Ať už chcete sport se svým psem provozovat rekreačně nebo vrcholově, je třeba se nejdřív zamyslet, jestli je pro něj vhodný. A to nejen z hlediska jeho povahy, ale také fyzických predispozic.
Aby byl sport pro psa prospěšný a naopak mu neuškodil, je třeba nejprve zvážit, jestli je pro něj dané plemeno svou fyzickou stavbou vhodné. Jinak bychom mu mohli namísto zlepšení kondice způsobit zdravotní obtíže.
Základní otázky zní, zda-li váš parťák není pro vybranou disciplínu moc velký (nebo naopak moc malý) a je-li dostatečně fyzicky vyzrálý. Pro těžká a mollosoidní plemena, tedy silnější psy, nejsou vhodné sporty založené na skocích (jako agility nebo dogfrisbee), pro malá a krátkolebá plemena se zas nehodí vytrvalostní sporty (např. dogtrekking nebo canicross). Pak je třeba brát v úvahu i to, jestli dané plemeno nemá předpoklady k nějakým zdravotním problémům, jako je třeba dysplazie kyčelního kloubu. V takovém případě je nejlepší vhodnost sportu konzultovat s veterinářem.
Sportovat se svým parťákem můžete pozvolna začít už ve štěněcím věku. Nesmíte ovšem přetěžovat jeho vyvíjející se kostru a psychiku. To vám ovšem nebrání v tom začít ho připravovat na sportovní kariéru třeba tréninkem odložení, obíháním předmětů, učením aportu a podobně. Naopak skákání a tahání byste se před koncem tělesného vývoje měli vyhnout.
Před samotným tréninkem nezapomeňte psa vždy rozhýbat a skončete dřív, než mu dojdou síly. Pak nezapomeňte na vydýchání a vychození a nezavírejte psa hned do klece nebo do auta. Nepřetěžujte ho a nechtějte po něm víc, než jeho kondice, věk a dovednosti dovolí.
Pokud nemáte možnost s pesanem trénovat pravidelně a dostatečně, udržujte ho v kondici alespoň procházkami, joggingem nebo běháním. Představte si, jak by bylo vám, kdybyste bez jakéhokoli jiného pohybu nebo tréninku najednou měli běžet maraton nebo si dát tenisový match. Já bych tedy vypustila duši. Pro psí klouby a svaly je též nevhodné sportování pouze jednou za týden o víkendu. Prostě u každého psího sportu platí, že pokud na něj psí tělo není systematicky připravováno, je škodlivý. Krom tréninků je tedy třeba i kondiční příprava.
Pozor si musíte dát i na úrazy. Třeba u agility hrozí nejčastěji zranění způsobená špatným odrazem nebo pádem do překážky, ale i onemocnění kloubů. Při coursingu zas hrozí svalová horečka. U dogtrekkingu a coursingu předejdeme bolestem zad dobře zvoleným postrojem a odřeným, popraskaným či jinak poraněným polštářkům tlapek ochrannými botičkami. U dogfrisbee si pejsek může poranit dásně či zuby, prokousnout si jazyk a hrozí i onemocnění kloubů a šlach v důsledku nevyrovnaných nebo špatných doskoků.
Jak jste sport vybírali vy? Mysleli jste přitom na možnosti a potřeby vašeho psího parťáka? Co vše jste přitom zohledňovali?
Jestli letos plánujete venčit svého psa na pláži a nejen to, kromě článku Se psem k moři by se vám mohlo hodit také cestovní pojištění. Pojistka vám pomůže pokrýt náklady na nečekané nehody na cestách, jako jsou úrazy, nemoci a podobně.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
