Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že v tom není sám). Samozřejmě vám i poradí, jak na ty problematičtější vyzrát:
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že v tom není sám). Samozřejmě vám i poradí, jak na ty problematičtější vyzrát:
Znám psy, kteří jako by se pro focení narodili. Sami se vám postaví na dobré místo, nasadí úsměv a možná ani nemrkají, dokud necvakne spoušť. K dokonalosti už jim chybí snad jen, aby si po vyfocení zkontrolovali výslednou fotku a případně si upravili pár chlupů podivně jim trčících na zádech. Naštěstí mezi ně patří i ten můj (proto ho tak často vídáte třeba na Facebooku Britu). Znám ale i jejich pravý opak…
1) Psi, kteří se fotit prostě nechtějí
Neustále se podivně tváří, vrčí nebo si jednoduše odejdou, kdykoli se jim zachce. Takové případy můžete zaujmout hračkou nebo pamlskem. Vůbec nejlepší, a to nejen pro focení, se mi ale zdá naučit je pořádně povel zůstaň. Jenže co když se i přesto tváři jako blbečci? Obraťte jejich výraz ve výhodu! I po letech vás jistě rozesměje album s názvem Tisíc a jeden výraz mého psa, nebo naopak Jeden a ten samý výraz mého psa na tisíci míst :)
2) Štěňátka
Všichni milují fotky štěnátek! Jsou roztomilá, mrňavá a často vypadají spíš jako plyšák než skutečný pes, který z nich jednou vyroste. Ale to focení… Jednou jsem fotil trochu odrostlejší štěně. Bylo po dešti a štěně se za svůj krátký život očividně naučilo jen jedinou věc: Když si před něj někdo lehl, začalo utíkat co možná největší rychlostí tak daleko, jak to jen šlo, a nakonec se schovalo. Výsledkem mého snažení byla spousta fotek utíkajícího ocásku. Měj trpělivost, říkal jsem si, jednou se určitě unaví… Ale ono ne a ne. V takových situacích vám nezbývá než čekat nebo někoho požádat o asistenci. Opět pomůže zaujmout štěně třeba psí dobrotou. Vy se pak jen nenápadně připlížíte „na dostřel“ a rychle cvaknete. A když se ani to nepodaří, dejte páníčkovi do jedné ruky jeho štěně, do druhé plyšovou hračku a foťte je společně. Můžete si pak třeba zahrát hru najdi 10 rozdílů.
3) Psi tak zarostlí, že vypadají, jako by ani neměli oči
Všichni dobře znáte psí pohled, ty psí oči, které na fotce zaujmou nejčastěji. Jak si ale při focení poradit se psem tak chlupatým, že snad ani nemůže vidět, kam běží? Snadným řešením jsou samozřejmě různé sponky či gumičky. A když chcete, aby měl pes trošku divočejší vzhled, musíte se spokojit s náhodou a trpělivostí. Buďte rychlí a ve střehu. Dříve nebo později se oklepe nebo natočí hlavu a vy budete u toho! Nebojte, ten moment jednou určitě přijde ;)
4) Psi, kteří nejsou v nejlepší kondici
Vždycky je snazší pořídit krásný snímek psa ve skvělé kondici. Když je načesaný a vyzařuje z něj energie, jde to skoro samo. Jenomže hezkou fotku si zaslouží i ti starší, pohublí, vykrmení nebo třeba nemocní. Se psími staříky ještě není takový problém. Když se rádi vyvalují na kanapi, proč je nevyfotit přímo tam? Vždyť jsou tak nejspokojenější. Nebo si můžete pohrát s perspektivou, s úhlem pohledu, se světlem… Například záběr z podhledu opticky protáhne nohy a obézní pes bude rázem vypadat hubenější. Pohled shora zase schová nejednu bílou bradu nebo předkus. Na každém psovi je něco krásného, pokuste se jeho kouzlo najít a zvýraznit.
5) Celí černí a celí bílí
Spousta lidí vám řekne, že nejsložitější je fotit čistě černého nebo bílého psa. Snahy o vyfocení takto zbarvených psů nezřídka končí jednobarevným flekem ozdobeným pouze dvěma očima. I s tím se ale dá pracovat. Chce to mít jen trochu cviku a znát pár technických pravidel – což my už zvládáme, že? ;) A co si budeme povídat, schopnost upravovat fotky v počítači také není na škodu. Neexistuje žádná univerzální rada. Zkrátka si nastavte fotoaparát tak, abyste měli dostatek, ale ne přebytek světla, a snažte se vybrat vhodné pozadí, aby s ním pes nesplýval, ale zároveň nebylo moc kontrastní (třeba pes ve stínu a za ním louka ozářená sluncem).
A nakonec moje oblíbená rada na závěr – chce to zkoušet a zkoušet a zkoušet :) Takže foťte a klidně se mě na cokoli ptejte na facebookových stránkách Britu.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...