20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Tento mini hlodavec, původem ze stepí jižní a střední Sibiře, je po křečkovi zlatém tím nejchovanějším druhem křečka. Věděli jste, že samečci křečíka džungarského pomáhají samičkám při porodu a následně i s péčí o jejich mláďata?
Spousta z nás jistě mělo džungaráka jako jednoho z prvních dětských mazlíčků. Jako pro většinu dětí i pro mě byli pes a kočka zapovězení (což jsem si plně vynahradila v dospělosti), a tak se u mě vystřídali hlodavci - myši, křečci, morčata nebo králíci. A mezi nimi i křečík džungarský, s pracovním označením „tryskomyš“. Byl to takový nezastavitelný malý prďola, kterému nožky jely snad i ve spánku.
Tento křeček se zavalitým tělem, které připomíná vajíčko, má kulatou širokou hlavičku, korálkové oči a kulatá ouška. Charakteristický je svými černými oblouky nad pacičkami a černým hřbetním proužkem, který se mu úhledně line od hlavičky až k ocásku.
Barva zbytku srsti se pak mění podle ročního období. Zatímco v létě je tmavší, v zimě světlá někdy až do bílé a proužek je méně rozeznatelný. Obecně platí, že v čím drsnějším prostředí žije, tím znatelnější změny barvy jsou. Krom tohoto základního zbarvení už ovšem byly vyšlechtěny i další.
Přirozeně se křečíci džungarští vyskytují od nížin až po hory, do asi 3000 m. n. m. Najít je můžete od Kazachstánu přes Mongolsko až po Mandžusko. Jsou to noční zvířata, proto pozor, kam si klec s nimi doma umístíte. Takový dětský pokoj určitě není vhodnou variantou.
Chovatelé si křečíka džungarského oblíbili pro jeho mírnou, přátelskou až společenskou povahu. Je to roztomilé malé zvířátko se spoustou energie, které stále něco podniká, prozkoumává a hraje si. Na rozdíl od křečka zlatého, který je samotář, džungarák uvítá společnost dalšího křeččího kamaráda. I v přírodě totiž žije ve skupinách. Nejpřirozenější je pořídit si jednoho samečka a několik samiček. Ovšem pokud nechcete mláďata, chovejte jen samičky. S krátkověkostí těchto křečků (dožívají se asi 2 až 3 let) totiž souvisí i jejich ohromná plodnost. Nejlépe si budou rozumět sestry z jednoho vrhu. Pokud ovšem není nablízku žádná samička, budou spolu dobře vycházet i samečci. I tohoto mazlíka si lze do jisté míry ochočit. Dokáže si zvyknout na vaši ruku a kousnutí pak už nehrozí. Jít na to musíte přes dobroty.
Na chov je to jinak nenáročné zvířátko. Dorůstá pouhých 6-10 cm, tedy asi o polovinu méně než křeček zlatý. Kvůli možnosti šplhání po stěnách a vzdušnosti je pro ně nejideálnější klec, ale pozor - nesmí stát v průvanu. Dejte si také pozor, aby rozestupy mezi dráty byly dostatečně malé a křeček se mezi nimi neprotáhl. Pokud jim chcete připomenout jejich přirozené prostředí, pro vystlání dna zvolte namísto hoblin jemný písek pro činčily.
Jelikož jsou křečíci džungarští tak hraví, zvědaví a nabití energií, je třeba jim klec vybavit různými prolézačkami a schovávačkami. Prolézačky jsou vhodnější než běhací kolečko, na kterém si někteří mohou vybudovat závislost a běháním bez cíle se zcela vyčerpat.
Co se týče potravy, přebytek těmto pouštním obyvatelům škodí. Základem by proto měla být kvalitní speciální směs pro křečky, občas doplněná moučným červem. Ovoce a zelenina by se jim měly podávat pouze pro zpestření v malé míře a jen nenadýmavé druhy. Hlodáky je třeba neustále brousit, k čemuž dobře poslouží kousek suchého chleba a větvičky ovocných stromů. Jen dejte pozor, ať větvičky nejsou chemicky ošetřené!
Patříte mezi fanoušky těchto malých hlodavců? Povedlo se vám je ochočit a nechají se od vás vzít si je do ruky, nebo se každý druhý kontakt neobejde bez kousnutí, jako to bylo u toho mého?
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...