Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Mainská mývalí kočka

Toto populární americké plemeno je největším domestikovaným kočičím plemenem. Zvláště kocouři dokáží nabýt pořádných proporcí - někteří pokoří i 10 kg. Mainská mývalí kočka patří mezi přírodní plemena a v chovu se tak dává důraz především na zachování jejího původního typu. Má svalnaté tělo, její velké špičaté uši se vyznačují chomáčky chlupů a velmi žádané jsou rysí štětičky. Dalším typickým znakem tohoto plemene je límec znatelně delší srsti.

Jméno této kočky je odvozeno od státu Maine ve Spojených státech amerických, kde se původně vyskytovalo. Přívlastek mývalí pak dostalo podle podoby dlouhého ocasu právě s ocasem mývala. Na amerických výstavách se mainská mývalí kočka objevovala už od konce 19. století. V oblibě ji na nějaký čas sice zastínila nově dovezená perská dlouhosrstá kočka, v 50. letech 20. století se ale opět dostala do popředí a velmi rychle se o ni začali zajímat i v zahraničí. Dnes se toto plemeno těší oblibě nejen mezi vystavovateli a chovateli, ale i u laické veřejnosti.

A není divu. Jsou to přátelské a dobře naladěné kočky, které mají vřelý vztah i ke psům a dětem. Navíc jsou velmi přizpůsobivé, a tak se cítí dobře v bytě stejně jako na venkově. Stačí jim jen zajistit dostatek příležitostí ke hraní, aby se nenudily. Stejně jako koťata ostatních plemen jsou i mainské mývalí kočky v raném věku velmi hravé.Jim ovšem tato hravost a zvědavost většinou zůstává až do dospělosti. Rády také šplhají a lezou a nepohrdnou ani mazlením. Dokonce i kartáčování pro ně bývá vítaným rozptýlením.

Ačkoli má mainská mývalí kočka hustou polodlouhou srst, moc péče nevyžaduje. Je totiž samočistící a při týdenním kartáčování zůstává za normálních okolností ve výborném stavu. Více pozornosti si vyžaduje pouze na jaře a v létě, v době línání, kdy vypadávají především dlouhé chlupy límce. Kdyby se v tomto období péče zanedbávala, hrozilo by, že kočka při každodenní očistě spolyká příliš mnoho chlupů, což to by ji mohlo způsobit zdravotní potíže. Do konečné podoby jí srst doroste až kolem druhého roku života, někdy i později. Což ovšem platí i o celkovém vývoji. Mainská mývalí kočka se totiž vyvíjí pomalu a zcela dospěje až ve věku tří let nebo i později.

Jelikož je mainská mývalí kočka přírodním plemenem, vyskytuje se pouze v přírodních barvách. Ty nejčastější jsou černě mramorovaná a černě tygrovaná s bílou, ale narazit můžete i na celobílou kočku s modrýma očima.

Tyto kočičí macky doma jen tak nepřehlédnete, protože při hraní dokáží způsobit pěknou spoušť. Na druhou stranu občas mají rády i klid a sem tam dokáží být až líné. Třeba při sledování televize se vám rády uvelebí na klíně . Získala si mainská mývalí kočka vaše srdce? A pokud ano, tak proč?