Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Pes a dítě mohou být neodlučitelní kamarádi. Někdy může mít toto přátelství ale těžší začátky. Někteří psi totiž nemusí mít děti v lásce, hůře na ně reagují, nebo se jich dokonce bojí. Se strachem potom může bohužel přicházet také agresivní chování...
Cukrovka není jen velmi rozšířené tzv. civilizační onemocnění u lidí, ale mohou jí trpět i naši čtyřnozí parťáci. Odhaduje se, že cukrovkou trpí zhruba 1 pes z 200. Pokud si ten váš od veterináře odnese tuto diagnózu, nebojte, není to konec světa....
Už jste slyšeli o dogfitness? Opravdu se jedná o psí posilovnu. Teda ne doslova. Tento celkem nový psí sport, při kterém je posíleno a protaženo celé tělo, je určený pro každého pejska.
Výživa psů je opředena celou řadou mýtů a polopravd. V tomto článku společně s nutričním specialistou Britu, Martinem Kvášem, uvádíme na pravou míru nejčastější mýty, které kolem psí výživy kolují. Jak je to s těmito mýty doopravdy?
Nevidíme je, ale přesto škodí. Vnitřní parazité žijí nejčastěji ve střevech našich mazlíčků. Kromě trávicího traktu se mohou také zabydlet i v jiných orgánech – například v játrech nebo v srdci. Co bychom měli o těchto parazitech vědět?
Všichni majitelé koček vědí, že pánem domácnosti nejsou oni, ale spíše jejich chlupatí mazlíčci. Kočky zkrátka milují, když si mohou dělat, co se jim zlíbí, a rozhodně nechtějí, aby tento řád něco narušilo. Příchod miminka je velkou změnou, která...
Chovatelé psů si dnes již většinou velmi pozorně hlídají správné složení a kvalitu krmiva, které dávají svým domácím mazlíčkům. Kromě toho je u krmení potřeba dodržovat také několik zásad, které pomohou zabránit mnoha nepříjemnostem, jako jsou...
Aromaterapii určitě znáte. Věděli jste ale, že je možné aromaterapií pomáhat i domácím mazlíčkům? Používání esenciálních olejů může být pro vaše mazlíčky opravdu přínosné, ale má to i svá rizika. Co byste měli o tomto novém trendu ve zdraví psů...
Obezita u psů je čím dál rozšířenějším problémem. Ve psí populaci se vyskytuje čím dál více obézních psů. Obezita u psů není jen estetickým problémem, ale může být příčinou řady dalších onemocnění a problémů pohybového aparátu – pozor by si měli...
Pořizujete si nové štěně a kladete si otázku, jestli si pořídíte štěně „s papíry“ nebo bez? Spousta lidí si jistě řekne, že je pro ně průkaz původu vyhazování peněz, opak je pravdou! Koupí štěněte bez papírů riskujete, že podpoříte provoz jedné z...
Potkan si své místo po boku lidí musel dlouho dobývat. Po dlouhou dobu se k němu přistupovalo jen jako ke škůdci. Toto malé, inteligentní a hravé zvířátko ale nakonec získalo naše srdce. Co byste měli o chovu potkanů vědět, než se stane vaším...
Psi mají během svého života dvě sady zubů. Dospělý pes má 42 zubů, 12 řezáků, 4 špičáky, 16 třenových zubů a 10 stoliček. První zoubky začínají štěňatům vyrůstat už ve druhém týdnu věku a ve dvou měsících mají prořezaných celkem 28 mléčných zubů....
