Kočka divoká se vrací
Kočky divoké patří mezi nejvzácnější šelmy naší fauny. V minulosti lov a ztráta přirozeného prostředí způsobily jejich vymizení. Po šedesáti letech to ale vypadá, že se do našich krajin opět vrací.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Klonování psů nebo koček se pomalu stává zcela běžnou realitou. Setkat se s ním můžete zatím především v asijských zemích. Svým obchodním plánem zaměřeným na tesknící majitele psů i koček nejvíce prosluly firmy v Jižní Koreji. Zde si mohou lidé, kteří právě ztratili svého zvířecího miláčka, nechat naklonovat jeho dvojče a mít ho tak po svém boku navěky.
Proti klonování domácích mazlíčků se bouří řada organizací na ochranu zvířat po celém světě. Uvádí, že stejně jako klonování lidí je i klonování domácích zvířat nepřirozené a neetické. Korejci, ale například i Američané a Britové se na to ovšem dívají jinak a jejich legislativa tuto možnost majitelům domácích mazlíčků umožňuje.
Vzhledem k vysokým nákladům, které se šplhají až do výše několika milionů korun, je pořízení klonu zesnulého psa či kočky pro většinu majitelů nedostupné. Nabízí se tak zcela přirozeně otázka, jestli je to „normální“ a zda nejde pouze o módní výstřelek.
I přes silné pouto, které mě pojilo s mými dvěma již zesnulými psy, si na toto netroufám jednoznačně odpovědět.
Právě silným spojením mezi majitelem a jeho mazlíčkem argumentují společnosti nabízející tuto službu a odvolávají se přitom na psychologické a traumatologické metody, kdy je pořízení klonu jednou z cest, jak se vyrovnat se ztrátou milovaného zvířecího parťáka. Jedná se o hru na city?
Ponecháme-li stranou otázku traumatu z bolestivé újmy, jakou bezpochyby úmrtí psího, kočičího či hlodavčího člena rodiny je, je zde ještě další rozměr celého podniku kolem klonování. Odborníci kritizují klonovací společnosti za neetické jednání hraničící s týráním zvířat, protože vyžaduje operaci tří psů: dárce DNA, dárce vajíček a náhradní matky.
Jak to vše vlastně začalo? Jako první psí klon proslul afghánský chrt Snuppy, který se narodil v roce 2005 a dožil se deseti let. Aby korejští vědci stvrdili tento „velkolepý zázrak“, nechali z jeho buněk naklonovat další štěňátka - přežili celkem tři. Dalším slavným klonem je policejní pes Trakr. I v jeho případě byli vědci úspěšní.
Od té doby běhájí po světě stovky naklonovaných převážně psích mazlíčků nejrůznějších plemen. Odborníci poukazují na to, že se toto podnikání začíná blížit spíše velkým „fabrikám na zvířata“.
Do Česka tento trend zatím nedorazil i kvůli náročnosti na technologické vybavení laboratoří. V této oblasti se ovšem proslavila česká vědkyně Helena Fulková, které se podařilo naklonovat laboratorní myš.
V naší rodině jsme bez pejska vydrželi vždy maximálně rok, poté jsme do smečky přivítali nového člena, který byl pokaždé něčím jedinečný a nenapodobitelný. Nad klonem jsme proto dosud nikdy neuvažovali :). Jak se na klonování díváte vy?
Kočky divoké patří mezi nejvzácnější šelmy naší fauny. V minulosti lov a ztráta přirozeného prostředí způsobily jejich vymizení. Po šedesáti letech to ale vypadá, že se do našich krajin opět vrací.
Takzvané pet friendly kanceláře, kde si zaměstnanci mohou do práce přivést svého psa, jsou čím dál modernější. Trend se ovšem nezastavuje jen u psů, v některých firmách si zvířátko pořídí dokonce nastálo. Vedle rybiček dělají pracantům společnost...
Název psinka je vám možná povědomý, znáte ale přesnější charakteristiku tohoto zákeřného virového onemocnění? Vezmeme to pěkně od historických kořenů po současnost.
Pravděpodobně mezi svými přáteli máte i někoho s cukrovkou. Víte ale, že tímto onemocněním trpí poměrně často i psi a kočky?
Pro jedny děsivá noční můra, pro druhé ráj na zemi. To jsou kavárny, kde vám společníky dělají kočky.
Jistě při shánění vánočních dárků myslíte i na své kočičí členy domácnosti. Ostatně kdyby ne, oni by vám to nikdy neodpustili :).
Víte, jaké sny mají vaši domácí mazlíčci? Tato otázka zajímala kromě mě i nemálo vědců, kteří přicházejí s různými hypotézami. Tipnete si, o čem se zdá vašim čtyřnohým parťákům?
Psincový kašel je infekční onemocnění horních cest dýchacích, velmi často se vyskytující právě na podzim a na jaře. Víte, jak ho poznat a jak před ním svého čtyřnohého parťáka chránit?
Pejska ani kočku nechcete, přesto ale toužíte po nějakém chlupatém mazlíčkovi, který se vám neztratí v náručí? Tento malý obr je pak možná právě to, co hledáte.
Pokud váš pes žije celoročně venku, je třeba mu k tomu zřídit vhodné podmínky. Jeho bouda musí být dobře zateplená a musí být i dobře konstruovaná. Zde je pár tipů, jak na to.
Minule jsem se s vámi podělila o mé názory na kastrace obecně a vyjmenovala výhody a nevýhody tohoto zákroku u fen. Teď se pojďme podívat, jak je to u psů.
Kastrace je stále celkem ošemetné a velmi konzultované téma. Já vám dnes představím fakta o tomto zákroku a o jeho důsledcích a podělím se také o svůj názor.