Asi vás nepřekvapí, že německý ovčák je nejen nejrozšířenějším pracovním plemenem ve světě, ale i nejrozšířenějším psím plemenem vůbec. Jsou to inteligentní, vytrvalí a neohrožení psi, kteří rádi pracují - a jen tak jsou spokojení.
Popisovat vzhled německého ovčáka by bylo asi úplně zbytečné. I každý „nepejskař“ snad někdy viděl komisaře Rexe. Krom nejznámějšího zbarvení černé s hnědými či zlatými znaky se chová například i v celočerné nebo šedé. Kvůli trendu přehnaného zaúhlení zadních končetin a s tím spojené špatné selekci chovných jedinců dnes toto plemeno velmi často trpí dysplazií kyčelního kloubu. Jinak má ale silnou a pevnou kostru s velmi dobře vyvinutým svalstvem.
Aby byl německý ovčák spokojený, je třeba mu zařídt dostatečnou aktivitu. Moc dobře se tedy nehodí do role domácího gaučáka. Naopak pokud hledáte psa, se kterým chcete navštěvovat výcvik poslušnosti, obran, stopování nebo třeba obratnosti, narazili jste na toho pravého parťáka. Ačkoli tito psi jsou poměrně nároční na výchovu, v soutěžích poslušnosti se tito psi zpravidla umisťují na dobrých pozicích.
Stejně tak se skvěle hodí téměř pro jakoukoli práci. Němečtí ovčáci jsou ve světě nejčastěji využíváni jako slepečtí, lavinoví a stopovací psi. Velmi často se používají i jako psi policejní, vojenští, hlídací nebo obranářští.
Němečtí ovčáci se rychle a rádi učí. Svého pána zbožňují a potřebují s ním mít hodně kontaktu. Zatímco psi bývají silnější, mrštnější a tvrdší, feny jsou většinou pracovitější. Jedinci tohoto plemene jsou energičtí a aktivní, vyznačují se svou vytrvalostí, vysokou inteligencí, odvahou a věrností. Policisté a záchranáři oceňují jejich neohroženost, ovladatelnost, neúplatnost a pevné nervy.
Zajímavostí je to, že u nás a na Slovensku chováme ty nejlepší německé ovčáky pro celý svět. Zájem o ně mají bezpečnostní složky i soukromníci třeba z USA, Izraele nebo Peru. Tato tradice kvalitního chovu spadá až do dob socialismu, kdy Pohraniční stráž a Veřejná bezpečnost potřebovala velké množství kvalitních psů a psovodů k ostraze hranic a udržování pořádku. Proto byla chovu i výcviku především německých ovčáků věnována velká pozornost.
Jako u všech větších psích plemen musíme i u nich dbát v době vývinu na správnou a kvalitní stravu a nepřetěžovat je. Jinak by mohlo dojít ke špatnému vývoji kostí a kloubů vedoucímu k dlouhodobým zdravotním problémům.
Od svého počátku na přelomu 19. a 20. století, kdy byli němečtí ovčáci používáni hlavně jako pastevečtí psi, ušli dlouhou cestu. Jejich zřejmé povahové přednosti nezůstaly dlouho bez povšimnutí, a tak byli již v první světové válce využíváni jako strážní a sanitární psi. Dnes nám dokáží být skvělými pracovními i společenskými partnery, ale vyžadují za to dostatek pohybu a pozornosti při výcviku.
Ačkoli na první pohled nepůsobí jako rodinný pes, je-li dobře vychovaný, je velmi oddaný svému pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.
Patříte mezi milovníky tohoto plemene? Co na něm obdivujete nejvíce?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
