Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak lákavého? A jak na ni připravit sebe i psího chlupáče?
Že není s psími mazlíky nouze o zážitky, ví každý hrdý psí majitel. Nová dobrodružství však chtějí psí páníčci zažívat čím dál častěji daleko od měst, v nespoutané přírodní krajině. Lidé znovu začínají objevovat divočinu. A jejich psi u toho nesmí chybět. Svůj rozmach tak zažívají nejrůznější adrenalinové psí aktivity jako třeba doktrekking nebo nordic walking. V zimním období pak například mushing.
„Místo zápachu nafty čistý horský vzduch. Místo asfaltu lesní cesta. Místo řevu motorů tiše a naplno pracující pes,“ popisuje kouzlo divočiny jeden z fanoušků psích spřežení. Zní to až neuvěřitelně. Romanticky a nebezpečně zároveň. Přitom všem můžete vzpomínat na úryvky z knížky vašeho dětství Volání divočiny. Pravidlo číslo jedna ovšem zní: příprava, příprava a zase příprava. Neznalost a náročnost terénu už zradila nejednoho dobrodruha.
Než se necháte zlákat divočinou, nastudujte si dostupné informace nejen o místě, kam se chystáte, ale i o pravidlech volného pohybu psů v daném ročním období. Někteří psi sice nepotřebují vodítko a přirozeně se drží v blízkosti svého pána. Jsou to ale pořád šelmy, predátoři. Pokud se pohybujete v národním parku nebo na chráněném území, je povinnost mít psa na vodítku ve většině případů i nařízená.
Samovolné toulky mohou být pro psa navíc i nebezpečné, obzvlášť pokud se pohybujete v blízkosti prudkých srázů.
Na co dalšího se ještě připravit, než vyrazíte na cestu? Začněte povely, které se vám na treku mohou hodit. Mezi ty základní, které by pes měl na treku zvládat, určitě patří: ke mně, stůj, nech a pusť. Zbytek můžete trénovat „za běhu“.
Než vyběhnete, nezapomeňte zkontrolovat, zda pro vašeho psa máte sbaleno vše potřebné. Na seznamu by nemělo chybět: krmivo navíc, pitná voda, psí průkaz (např. mezinárodní očkovací průkaz), deka nebo ručník, světlo (nebo alespoň svítící obojek) a psí batoh.
Tip 1: Základem je komfort a bezpečí psa. Pokud se váš pes nebude cítit dobře, neužijete si únik do divočiny ani vy. Myslete na to, jaké má pes potřeby doma. A podle toho uzpůsobte i váš výlet a věci s sebou.
Tip 2: Pořiďte si sedák a vodítko s tlumičem. Budete mít volné ruce a zároveň zajištěného psa. Pustit ho můžete na samotě, kde budete mít jistotu, že je to bezpečné pro něj i vaše okolí.
Tip 3: Zajistěte, aby pes byl po celou dobu v suchu i teple. Pokud je váš pes zimomřivý nebo máte štěně, pořiďte mu některý z funkčních oblečků. Do horského terénu se mohou hodit i psí botičky.
Tip 4: Pořiďte si „psí“ vybavení. Někteří výrobci stanů prodávají dnes i produkty uzpůsobené tomu, aby odolaly psímu náporu :). Pokud se o podlahu svého stanu tolik nebojíte, jako ochrannou vrstvu použijte deku (ideálně odlehčenou flísovou, která je zároveň i dostatečně teplá).
Tip 5: Než vyrazíte do náročnějšího terénu, trénujte během pravidelných procházek. Zvykejte psa na psí batoh i na postroj. Pak vyzkoušejte venku nejprve jednu noc - některým psům může pobyt ve stanu zpočátku způsobovat stres. Přivykejte je proto postupně.
Už vás také volá divočina? Jaká jsou vaše oblíbená místa?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
