Venčení v dešti
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte, jak tento prestižní závod získal své jméno a kde proběhl?
V úterý 23. ledna odstartoval v Deštné v Orlických horách již 22. ročník Šediváčkova longu. Potkat jste tu mohli na 100 nejlepších musherů z Čech i zbytku celé Evropy, kteří soutěžili na tradičních 200km a 300km tratích po hřebenech hor. Jelikož jsou závodníci sledováni zvláštní metodou, mohli jste průběh celého závodu zhlédnout z pohodlí svého domova přes webové stránky závodu.
Oblast Orlických hor byla k závodu původně vybrána kvůli sněhovým podmínkám, nadmořské výšce a profilu trati. Kratší z tratí je čtyřetapová, ta delší pětietapová a obě spojuje povinnost jednoho bivaku - přenocování na sněhu. Dlouhá trať je zároveň i Mistrovstvím ČR v LONGu, nejdelším závodem psích spřežení u nás a jedním z nejtěžších závodů v celé Evropě. Závod je extrémní i svým převýšením - spřežení během něj musí nastoupat více jak 7500 výškových metrů.
Šediváčkův long patří do čtyř závodů psích spřežení o titul ULTIMATE SLEDDOG CHALLENGE. Další tři se konají v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Pořadatelé závodu ho popisují především jako „oslavu lidského a psího souznění, kamarádství a v neposlední řadě nádherné ač drsné přírody zasněžených Orlických hor“. Ojedinělý zážitek přináší nejen závodníkům, ale i divákům.
Své jméno závod nese po smutné události doprovázející jeho vznik. Pokusný ročník se konal v únoru 1997. Ještě před jeho startem ale jednomu z pořadatelů utekli dva psi a jeden z nich - sibiřský husky jménem Šedivák - byl zastřelen u vzdálené vesnice místním obyvatelem. Závod byl následující den i tak odstartován. Na památku této události byl ale přejmenován na Šediváčkův long.
Postupem času se z tohoto malého lokálního závodu stal celoevropský a jeho věhlas mezi zahraničními mushery i nadále roste. Dnes patří mezi ty nejdelší, nejobtížnější a nejznámější závody psích spřežení na dlouhé vzdálenosti. Také jde o jediný LONG u nás. Krom něj se tu pořádá i několik MID závodů, tedy závodů na střední vzdálenost (30-90 km) a nejpočetnější jsou závody SPRINT (8-25 km).
Jestli vás Šediváčkův long zaujal a letos jste ho prošvihli, můžete si počkat alespoň na profesionální filmový dokument, který se zpracovává z každého ročníku, nebo se podívat na některý z ročníků minulých. Seznam všech závodů konajících se u nás pak najdete na stránkách České asociace sleddog sportů.
Pro svého oblíbeného českého mushera pak můžete hlasovat v soutěži Kynolog roku, kde mají svoji kategorii. Třeba i pro Lukáše Klímu, který se v Šediváčkově longu umístil na skvělém druhém místě, nebo mistra ČR Martina Vrtěla, kterého jsem vám před třemi lety představila v rozhovoru o psím spřežení.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.