Cestování se psem po městě je pro mnoho pejskařů stresující představa. Jedním z důvodů může být i obava z jízdy po eskalátorech. Pokud není pejsek navyklý odmala, může s tím mít v dospělém věku problémy. I v případě, že to váš pejsek zvládá na jedničku, je potřeba dbát na opatrnost.
Při pohybu po městě, ať už v městské hromadné dopravě, nebo v obchodních domech, kam už dnes mají pejsci běžně přístup, se většina psů s eskalátory nevyhnutelně setká. Překonání eskalátorů, stejně jako jakékoli jiné pro naše čtyřnohé psí parťáky nepřirozené překážky, může být ale často problém. Přesto eskalátor představuje pro pejska překážku, kterou se může naučit překonat. Je ovšem potřeba ho nejprve postupně navyknout. Pohyb po eskalátorech pak bude bezpečný a nebude jeho ani vás stresovat.
Pokud máte malé štěně, které chcete už odmala zvykat na městské prostředí a cestování, nevyhnete se asi ani jezdícím schodům. Zvažte ale nejprve, jestli pejsek není ještě příliš malý, aby to pro něj nebylo nebezpečné nebo si zbytečně nezpůsobil blok na celý život. Malé štěně je vždycky možné vzít do náručí nebo do psí tašky. Výhodou toho je, že se tak seznámí s hlukem, který eskalátor vydává, aniž by byl přímo konfrontovaný s nástupem a výstupem z jezdících schodů.
Jakmile pejsek zvládá základní povely a chůzi na vodítku, je ten správný čas vyrazit na nácvik. Nejprve je třeba vybrat méně hlučné a kratší jezdící schody, na kterých nehrozí žádné zranění a které nejsou příliš rušné. Než se pustíte do samotného procvičování jízdy, zkontrolujte, že má pejsek správně utažený obojek. Nahánět zvíře po nádražním vestibulu je zkušenost, kterou si, věřte mi, raději ušetříte :). Zvolte i takové vodítko, které pejskovi umožní volný pohyb u vaší nohy, ale zároveň mu nedovolí utéct od vás pryč.
S eskalátory seznamujte pejska postupně. Zamiřte směrem k jezdícím schodům, ale nikam nespěchejte. Pes nemusí jít přímo u nohy, nechte ho zvolit si vlastní tempo. Jakmile pes schody zbystří a začne zpomalovat, začněte ho motivovat pamlsky. Udělejte ještě krok dva a pak celou akci opakujte několikrát od začátku. Proložte to pár základními povely a odměňujte. Psa ke vstupu na schody nenuťte a dejte mu potřebný čas, aby se s prostředím eskalátorů seznámil.
Na eskalátory nastupte až ve chvíli, kdy se pes nebojí přiblížit. Na schody nastupujte současně spolu se psem. Může se stát, že se pejsek na poslední chvíli zastaví. V takovém případě je lepší opakovat celý nástupní rituál od začátku. Jakmile se nástup podaří a na eskalátorech jste vy i váš pes :), hned jej pochvalte a odměňte. Nebojte se to trochu přehnat. Pejsek si potřebuje zafixovat, že se s tím vším pojí i pozitivní zážitek a páníčkova radost.
Když už pes jízdu po eskalátorech zvládá, můžete mu dát povel sedni. Dávejte pozor nejen na ocas, aby se chlupy nedostaly mezi schody, ale na celé tlapky a drápky. Při výstupu také pejskovi trochu povolte vodítko. Jakmile se přiblíží poslední schody, můj psí chlupáč doslova vypálí a mohl by si zbytečně poranit krk, kdybych jej držela příliš na krátko. Ačkoli většina pejsků zvládá výstup z eskalátorů o mnoho elegantněji, není na škodu na to myslet :).
Na závěr jen pár osobních tipů. Připravte si opravdu hodně pamlsků. Trénujte raději ve dvou, poproste třeba někoho z přátel, ideálně také pejskaře. Rezervujte si na to více času. Jsou pejsci, kteří s tím nebudou mít vůbec problém a stihnete to cestou na vlak za babičkou. Jiní ale budou potřebovat více času, aby se v klidu oťukali. Pokud zvládnou eskalátory, zvládnou už pak téměř všechno :).
Jak probíhala vaše první jízda s pejskem po eskalátorech? Zvládá to bez větších obtíží, nebo raději volíte schody? Máte nějaké osvědčené tipy, o které byste se chtěli podělit?
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
