Oči bývají tím prvním, čeho si na kočce všimneme, a určitě mi dáte za pravdu, že nás často dokáží naprosto uhranout. Je až neskutečné, v jak široké škále barev se vyskytují. Co všechno ale barvu kočičích očí určuje?
Kočičí oči dokáží být opravdu uhrančivé. Kolikrát se zdá, jako by až svítily, a jejich barva dokáže být krásnější a sytější, než bychom si vůbec dokázali představit. Někdy se dokonce zdá, jako by se měnila. Může za to hned několik faktorů.
Barvu kočičích očí určuje iris, tedy duhovka - barevná oblast kolem zorničky. Ta obsahuje buňky melanocyty, které produkují pigment zvaný melanin. Ten má mj. vliv i na barvu kočičí srsti. Čím více melanocytů je v duhovce uloženo, tím tmavší bude barva očí. Ovšem tmavě hnědou barvu očí jako u nás lidí byste u koček hledali marně. Tou nejtmavší barvou vyskytující se u koček je hluboká, bohatá měď.
Intenzita barvy pak závisí na aktivitě a hustotě melanocytů - čím aktivnější jsou, tím intenzivnější barva bude. Například kočka se středním množstvím vysoce aktivních melanocytů bude mít jasně zlatožluté oči, zatímco kočka se středním množstvím méně aktivních melanocytů bude mít barvu očí světle citronově žlutou.
Barva očí je důležitá i z pohledu chovu. Každé plemeno má svůj standard určující právě i barvu očí, která je na výstavách vysoce ceněna. Proto jsou pro chov vybírány především jedinci s co nejintenzivnější a nejzajímavější barvou očí. Například tonkinské kočce standard určuje akvamarínovou barvu, balinesce zase modrou, přičemž přednost se dává tmavě modré barvě.
Svou roli hraje i to, kde, respektive jak hluboko v duhovce je nejvíce pigmentu uloženo. Při větší koncentraci v přední části oka bývá barva žlutá či měděná, zelené oči mají více pigmentu uloženého v zadní části. Modré oči v duhovce melanin nemají vůbec, pigment je uložen až v zadní části sliznice a za barvu může lom světla skrz zaoblenou duhovku. Albíni pigment zcela postrádají, barva očí je proto dána barvou krve v očních cévkách.
Všechna koťata se přitom rodí s modrýma očima, protože jejich melanocyty ještě nezačaly pracovat. Finální barva očí se vyvíjí asi až do 4 měsíců. Stejně tak i znaky a barva srsti se plně vyvine až několik měsíců po narození.
Zajímavé je, že mezi barvou srsti a barvou očí je obecně malý vztah. A to z důvodu, že barvu očí a barvu srsti kontrolují různé geny, takže melanocyty v očích mohou být mnohem aktivnější než v srsti či naopak. Jedinou výjimkou tohoto pravidla jsou bílé kočky. Epistatický bílý gen je totiž dominantní a maskuje jiné barvy, proto jsou u nich modré oči statisticky pravděpodobnější než u náhodně chovaných koček jiných barev.
Poslední věcí, která ovlivňuje barvu očí tak, jak ji vnímáme, je světlo. Jak už bylo zmíněno u modrých očí, barvu ovlivňuje i světlo, respektive lom světla skrz duhovku. Pro výslednou barvu je tedy důležité i zaoblení rohovky. Možná vám přijde, že se barva očí vašeho kočičího chlupáče mění, důležitá je totiž i intenzita světla a úhel pohledu, ze kterého se na oči díváte.
Jakou barvu očí má vaše kočka? Dokážete ji popsat :)?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
