Česání kočky je důležité pro její zdraví i pro utužování vzájemných vztahů. Jak často ale česat a jaký hřeben nebo kartáč je právě pro tu vaši kočku ten nejvhodnější?
Kočky jsou mimořádně čistotná zvířata, péčí o svůj kožíšek tráví až ⅓ bdělého času. Řekli byste si, proč tedy kočku vůbec česat, když se o srst zvládne starat sama? No, hned z několika důvodů. Zaprvé vám tato činnost dává skvělou příležitost k utužování vzájemných vztahů, většina koček totiž česání miluje. Zajisté taky zpozorujete, že se omezí množství vypadlých chlupů v domácnosti a zametání už není třeba tak často. Co je ale důležitější, pomáháte tím kočce zbavovat se odumřelých chlupů, které by jinak spolkla, a které by mohly vést k vážným zdravotním problémům.
Kromě sphynxů a rexů jsou všechny kočky obdařeny více či méně hustou srstí, která po celý rok v menší či větší míře vypadává. Jak často je kočku třeba kartáčovat pak záleží na ročním období, místě pobytu i typu srsti kočky. Větší pozornost bude třeba kožíšku věnovat hlavně na jaře, kdy se bude zbavovat zimní srsti. Menší starost budete mít s kočkami žijícími trvale v bytě, tedy v teple. Dlouhá srst má větší sklony se zacuchávat než krátká, a proto ji bude třeba česat častěji.
Rady, jak často a čím česat kočku, uvádí Brit na svých stránkách v katalogu plemen koček. U každého plemene je to v péči stručně popsáno. Volbou nevhodného kartáče nebo příliš drsným vyčesáváním byste kočce mohli srst poškodit.
Obecně ale platí, že pro údržbu krátké srsti postačí kartáčování jedenkrát týdně. Stejně tak je tomu u většiny polodlouhosrstých koček. Určitá plemena mají ale větší sklon k zacuchávání srsti než jiná. Nejvíce času a námahy strávíte s dlouhosrstými kočkami, především pak s těmi perskými. Díky jejich struktuře srsti totiž k prvním cuckům dochází už po několika málo dnech bez vaší péče. Pokud pak budete kočičí kožíšek zanedbávat delší dobu, může se objevit podráždění kůže a vyrážka. Vzniknout můžou dokonce lysiny nebo abscesy.
Jaký kartáč a hřeben zvolit pak záleží nejen na délce srsti, ale i na její struktuře. Nejen že správnou volbou nezničíte srst, ale usnadníte si tím i práci. Pokud máte kočku čistokrevnou, nejlepší je zeptat se na vhodné pomůcky chovatele, od kterého ji máte. Jestli ale máte stejně jako já pouliční směsku, poradit vám může i váš veterinář nebo kvalitní prodejce chovatelských potřeb.
Důležité je kočičku na česání zvykat odmalička a k česání ji nikdy nenutit. Když je jí to nepříjemné, raději počkat a zkusit to znovu, až bude mít náladu. Jinak byste jí také mohli celý proces zprotivit. A jestliže vaše kočka česání opravdu nesnáší, můžete jí pořídit alespoň kartáč na podlahu nebo na zeď (k dostání je především na roh zdi nebo nábytku), o který se bude česat sama.
Patří vaše kočka mezi milovnice česání? Ta moje si ho vždy užívá jen chvíli a pak musím přestat. Češu tedy častěji po kratších intervalech.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
