Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Ačkoli se princip nijak neliší od vytahování klíštěte člověku, odstraňování klíštěte zvířeti je o to složitější, že pacient často nespolupracuje nebo nezůstane dlouho v klidu. Pro co největší snížení rizika nákazy je ale vytáhnutí klíštěte co nejdříve a správným způsobem velmi důležité.
Když jsem byla malá, klíště se zpravidla před vytažením mazalo krémem nebo olejem. Dnes už ale víme, jak kontraproduktivní to bylo. Tímto se totiž klíště přidusí a může do ranky vyvrhnout obsah střev a tedy i bakterie způsobující například lymskou boreliózu nebo encefalitidu.
Takže i kdybychom infikované klíště detekovali a vyndali včas, k nákaze by nejspíš stejně došlo, ještě k tomu naším zaviněním.
Ačkoli se běžně na vyndávání klíšťat prodávají speciální pinzety, nejde o nejlepší způsob. I takovou pinzetou můžete klíště zmáčknout. V takovém případě může dojít k vytlačení střev do ranky a výsledek je stejný jako v předešlém bodu. I bez toho můžete manipulací spustit obrannou reakci, při které dochází k vyprázdnění potenciálně infekčního obsahu střev do ranky. Navíc manipulace s ní, alespoň pro mě, není nejjednodušší a nejrychlejší.
Tím správným nástrojem pro vyndávání klíštěte je buď háček, nebo speciální karta. Oba dva mají výřez ve tvaru V, do kterého se parazit zahákne. Karta má tu výhodu, že má dva výřezy různé velikosti, podle velikosti klíštěte a v rohu ještě lupu.
Ať už zvolíme jakýkoli z těchto nástrojů, přiložíme ho těsně ke kůži, táhneme směrem ke klíštěti tak, abychom ho nabrali do zářezu, a pak buď v tahu pokračujeme až se pustí, případně mu pomůžeme vikláním. Pak už stačí místo vkusu jenom pořádně vydezinfikovat. Pro to radím zvolit dezinfekci, která tolik nepálí, jako je třeba Ajatin.
Takovouto manipulací nevznikne žádná možnost, že by se klíště zmáčklo a jeho vnitřnosti se vytlačily do rány (v místě přisátí se někdy může objevit zarudlá boulička - jde o lokální reakci, která časem zmizí, nemusí se jednat o infekci).
Pokud v rance zůstala kusadla, nemusíte se bát. Jimi žádná následná infekce nehrozí a tělo si s nimi poradí jako třeba se zadřenou třískou. Je třeba ranku pouze pár dní kontrolovat, aby se nezanítila.
Po proceduře si nezapomeňte umýt ruce. Klíště také za žádnou cenu nemačkejte mezi prsty, mikrokapénky infikované krve by se vám mohly dostat do očí, nosu nebo úst. Bezpečným způsobem likvidace klíštěte je jeho spláchnutí do záchodu.
A pokud si chcete být jistí, že klíště nebylo nakažené a nemohlo tedy za žádnou cenu dojít k infikování chlupáče, můžete ho poslat do laboratoře na test nebo donést na sběrné místo v Praze. Máte na výběr, na co všechno mají parazita testovat (standardní balíček zjišťující přítomnost lymské boreliózy, encefalitidy a ehrlichiózy vás vyjde na 1 990 korun). Jak si takové vyšetření klíštěte objednat, se dozvíte tady.
Při vyndávání klíštěte si můžete pomoci i dvěma přípravky. Prvním z nich je Atix. Jde o kriogenní sprej, který po nastříkání klíště okamžitě zamrazí. Tím účinně eliminuje další možnou nákazu. Pak už stačí klíště odstranit, což by mělo být po použití tohoto přípravku snadné a rychlé.
Druhým přípravkem je Klíšťák Ixoderm. Jde o gel, kterým se klíště zakápne. Tak se parazit okamžitě zneschopní bez vyvolání jakékoli obranné reakce. Přípravek dezinfikuje ránu, klíště znehybní, usmrtí, vysuší, zpevní a naruší tzv. cementovou vrstvu, díky které klíště pevně drží v kůži.
Při použití u zvířat je problém, že zaschlý gel nejde dobře ze srsti. Ničemu ale nevadí, pokud odstraníte klíště a zbytek gelu na chlupech necháte odrolit.
Já tento přípravek používám třetím rokem jak na sebe, tak na psa a odstranění vždy proběhlo bez problému. Gel schne asi pět minut, tak musíte jen ohlídat, aby si ho mezitím zvíře neolízalo. Možná ale, pokud bude potřeba, letos vyzkouším i Atix, třeba s ním bude vyndání ještě jednodušší.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
