O tom, jak si kočka našla cestu do života člověka a jak byla ve starověku chována v úctě, jsme si řekli minule. Pojďme se teď tedy podívat na to, co dalšího ji po boku člověka čekalo, než se zhostila role domácího mazlíčka.
O tom, jak si kočka našla cestu do života člověka a jak byla ve starověku chována v úctě, jsme si řekli minule. Pojďme se teď tedy podívat na to, co dalšího ji po boku člověka čekalo, než se zhostila role domácího mazlíčka.
Středověká Evropa
I ve středověku byly kočky na území Evropy velmi ceněny. Karel Veliký dokonce v 9. století vydal nařízení, že se má kočka chovat na každém selském či klášterním dvoře. Krádež nebo zabití kočky se velmi přísně trestalo.
Dokonce i křesťané měli zprvu ke kočkám kladný vztah. Podle legendy kočka zahřívala a chránila Ježíška v jesličkách a typická kresba na hlavě mourovatých koček byla pokládána za stopu tří prstů Panny Marie, která ji z vděčnosti pohladila.
Pohled člověka na kočky a vztah k nim se radikálně změnil v 13. století s příchodem inkvizice. Ta je označila za spojence čarodějnic a ďábla a prohlásila je za posedlé zlými duchy. Vše, co na nich lidé doposud obdivovali, jako jejich nezávislost, pružné pohyby nebo možnost vidět ve tmě, se najednou obrátilo proti nim.
Kočky začaly být upalovány společně s čarodějnicemi a černá kočka se stala symbolem ďábla. Vše vyvrcholilo v 16. a 17. století, kdy byly kočky ve velkém věšeny, přibíjeny na vrata nebo upalovány v koších. Dokonce se věřilo, že kočky mají schopnost ovládnout mrtvé tělo a udělat z něj upíra.
V námořnictví se ale přes to všechno vztah ke kočkám nezměnil a i v raném novověku byly používány na lodích pro lov myší a krys. V 18. století dokonce vznikla oficiální funkce lodní kočky a tuto pozici si kočky udržely až do 20. století. Jedna taková se dokonce plavila i na Titanicu. Tímto způsobem se také rozšířily do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
Pohled na kočky se opět obrátil s nástupem osvícenství a v průběhu baroka a rokoka se kočky staly ozdobou salonů. Zde někde začíná i jejich šlechtění. V 17. století byly do Evropy dovezeny první dlouhosrsté kočky z Perské říše.
Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. Jejich první výstava se konala v Londýně v roce 1871 a roku 1887 zde byl založen Národní klub chovatelů koček. Ve Spojených státech amerických se první výstava konala roku 1895. Následovalo zakládání dalších klubů a spolků, rozšiřování výstav a šlechtění dalších plemen, až jsme se dostali tam, kde jsme dnes.
Momentálně existuje přes 50 plemen uznaných organizací FIFe, hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR, a dalších 14 plemen, která na uznání teprve čekají.
Na rozdíl od lidí neexistuje u zvířat nic jako seznam nejčastějších konkrétních alergenů. Ptala jsem se výživáře spolupracujícího s Britem, Martina Kváše, a jediné, co lze s jistotou vyjmenovat, jsou skupiny alergenů seřazené od nejčastějších po...
Určitě jste se už někdy podivili nad tím, jak vaše kočka napjatě pozoruje úplně holou zeď nebo zapáleně očichává obyčejný papír. Moji rodiče bydlí kousek od hřbitova a pokaždé, když jsem si u našich koček něčeho takového všimla, přeběhl mi mráz po...
Technologický pokrok se dotýká mnoha oblastí a stranou nezůstali ani domácí mazlíčci. Smartpet – tedy technologie pro domácí mazlíčky mohou být velmi užitečnými pomocníky. Připravili jsme přehled těch nejlepších vychytávek!
