Kočka z paneláku se na zahradě neztratí

Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování do domu se zahradou se zpátky rozhodně nehrnula.

Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování do domu se zahradou se zpátky rozhodně nehrnula.

Kočku moji rodiče pořídili, protože je méně časově náročná než pes, o kterého jsem neustále škemrala. Britskou modrou si vybrali proto, že je mazlivá a ať si lehne kamkoli, vypadá jako ozdoba. Takže první tři roky života strávila Racy v podstatě jen na pár metrech čtverečních v našem bytě 3+1, jedla konzervy a spala. Několikrát jsem ji vzala ven na kšírech a vodítku. Procházky většinou strávila přitisknutá k zemi, švihala ocasem, tvářila se vyděšeně a byla ochotná pohybovat se jedině směrem k našemu vchodu do paneláku. Měla jsem z toho výčitky, takže po sotva deseti pokusech jsem snahu přivyknout ji na venkovní prostředí vzdala.

Když jsme se v jejích třech letech na podzim přestěhovali do domu se zahradou, Racy jsme ven raději nepouštěli. Ale pak přišlo jaro a kuchyňské dveře vedoucí na trávník jsme zapomínali zavírat. Racy nejprve koukala přes práh, pak začala očichávat schody a plížit se podél domu. Časem si troufla ochutnat trávu, dokonce do ní i vlezla a koncem léta už se v ní cítila jako doma.

Uplynul rok a z našeho „polštářku na gauč“ se stal divoký tygr. Přede dveřmi se začaly objevovat zakousnuté myši a bohužel sem tam i nějaký ten ptáček. Dokonce se jí narodilo 5 krásných zdravých koťátek. Dnes je naší Racy už 14 let a ty roky byste jí rozhodně nehádali – pobyt venku jí svědčí :)

Takže pokud přemýšlíte o stěhování s kočkou, podle mě se není čeho bát. Jenom jí dejte čas, ať zahradu objeví sama. Můžete jí pomoct třeba cestičkou z kočičích pamlsků. Hodit ji hned do zeleně by mohlo mít za následek šok a odpor. Jen ať sama zjistí, že v přírodě je krásně. Jediný šok pak zažijete vy, až vám přinese první myš.

 

Související články

I mazlíčci mají svou záchranku

Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.

Devět životů nemají, ale padat kočky skutečně umějí

Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.

Psi a kočky ve světě III: Psi na Srí Lance

Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný...

Mazlení s kočkami může i léčit

Domácí mazlíček přináší radost, to ví každý, kdo s nějakým žije v jedné domácnosti. Svojí hravostí a nepodmíněnou láskou nás často odpoutá od stresujících myšlenek a povinností. Učí nás žít tady a teď, soustředit se chvíli na přítomnost. Možná i to je...

Psí historie IV.: Bobbie

V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.