20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Jak jistě víte, asistenční psi dnes pomáhají lidem s řadou fyzických nebo psychických postižení. Nejen v Americe ale existuje i program, který pomáhá dětem se čtením a komunikací.
Program R.E.A.D. - The Reading Education Assistance Dogs byl založen roku 1999 v Salt Lake City a jeho cílem je zlepšit gramotnost dětí pomocí terapeutických týmů s asistenčními psy. A to vcelku jednoduchou metodou - předčítáním psovi.
Ale ne jen tak nějakému psovi. Všichni psi programu jsou registrovaná terapeutická zvířata. Dobrovolníci spolu se svými psími terapeuty docházejí do škol, knihoven nebo dalších zařízení, kde se setkávají s velmi pozitivními reakcemi jak samotných dětí, tak i rodičů a učitelů.
Psí společník dokáže děti motivovat ke čtení, dát jim důvod číst, i když jim to třeba zrovna dvakrát nejde, a probudí u nich snahu zlepšovat se. U zúčastněných studentů je vidět velký pokrok ve čtení, ale i v budování jejich sebevědomí a sebedůvěry. Naučit se číst je totiž mnohdy víc o překonání strachu než o duševních omezeních. Proto je program zaměřen jak na obyčejné žáky, tak na děti se speciálními potřebami.
R.E.A.D. je prvním takovým programem, který terapeutické psy využívá ke zlepšování čtecích, komunikačních a sociálních dovedností dětí a zároveň je učí lásce ke knihám a čtení samotnému. Po jeho vzoru pak vznikly další neziskové organizace spadající pod tento program. Týmy R.E.A.D. dnes fungují krom celých Spojených států i v Kanadě, Anglii, Itálii, Finsku, Francii, Švédsku, Jižní Africe, Austrálii, Slovinsku, Španělsku, Nizozemsku, Německu nebo Norsku a v dalších zemích.
Možná by nebylo špatné založit takový program i u nás, co říkáte?
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...