Traveling with a dog in the city is stressful for many dog owners. One of the reasons may be the fear of riding escalators. If the dog is not accustomed to them since young age, he can have issue with it as an adult. Even in the case that your dog aces it, it’s necessary to be careful.
When moving around the city, whether it’s the city public transport or shopping malls, where dogs are usually allowed today, most dogs will inevitably encounter escalators. Overcoming the escalators, as well as any other barriers that are unnatural for our four-legged canine sidekicks, can oftentimes be an issue. An escalator still constitutes an obstacle for the dog, that he can learn to overcome. However, it’s necessary to gradually get him used to it first. The movement on escalators will then be safe and won’t stress you or him.
If you have a little puppy that you’d like to get used to the city environment and travelling from an early age, you won’t be able to avoid an escalator. But first, consider if the dog is not too small, so that it was not dangerous for him or that it wouldn’t cause him an unnecessary bock for a lifetime. You can always take a little puppy in your arms or put it in a dog bag. The advantage of that is, that he will get familiar with the noise the escalator makes without being confronted with boarding and exiting from the escalator.
As soon as the dog masters the basic commands and walking on a leash, it’s the right time to set out for training. First, you need to select a less noisy and shorter escalator, on which he is not threatened by an injury and which are not too busy. Before you start to practice the riding itself, make sure that the dog’s collar is well fastened. Chasing an animal around a station vestibule is an experience that you should rather avoid, trust me:). Pick such a leash that will allow your dog to freely move by your foot, but at the same time, he won’t be able to run away from you.
Gradually make the dog familiar with escalators. Head towards the escalator, but don’t rush anywhere. The dog doesn’t have to keep directly at your foot, let him choose his own pace. Once the dog sees the stairs and starts to slow down, motivate him with treats. Make one or two steps and then repeat the whole action several times from the beginning. Combine it with several basic commands and reward him. Don’t push the dog to board the escalator and give him enough time to get to know the environment.
Board the escalator only when the dog isn’t afraid to come close. Board it at the same time together with your dog. It may happen that the dog will stop at the last minute. In such case, it’s better to repeat the whole boarding ritual from the beginning. As soon as you succeed in boarding and both you and your dog are on the escalator :), immediately reward him and praise him. Don't be afraid to overdo it a little. The dog needs to learn, that all this is connected with a positive experience and master’s joy.
When the dog already manages to ride the escalator, you can command him to sit. Pay attention not only to the tail, to prevent the hairs from getting in between the stairs, but also to the whole of the paws and claws. When exiting, loosen the dog’s leash a little bit. As soon as the last stairs approach, my dog literally rushes off and he could unnecessarily hurt his neck, if I held him on too short of a leash. Although most dogs can handle exiting from the escalators much more elegantly, it does not hurt to think about it:).
Finally, only a couple of personal tips. Prepare a lot of treats. Rather train in two, ask one of your friends, ideally a dog owner. Prepare more time for it. There are dogs who won’t have any issue with it and you’ll be able to make it to the train to your grandma. But others will need more time to get used to it. If they can handle escalators, they can do almost anything:).
How was your first ride with a dog on an escalator? Can he handle it without greater trouble or do you prefer taking the stairs? Have you got any proven tips that you’d like to share?
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
Záliba Malajsijců ve zvířátkách chovaných jen pro radost je velká, takže se nemusíte bát do těchto končin vyrazit. Skvěle se tam najíte vy, i váš pes. Malajsijská kuchyně je vyhlášená pro svoje chutná a voňavá koření. Zažívání vašeho čtyřnohého kámoše...
Určitě jste si všimli, že každý pes si hraje jinak a každý proto také upřednostňuje jiné hračky. Jestli nevíte, co svému chlupáčovi pořídit pro zábavu, třeba vám pomůže náš malý průzkum.
V článku o tom, jak jsem Kulajdu léčila po otravě, jsem vám slíbila, že se rozepíšu o podávání prášků. Se psy je to na rozdíl od koček jednoduché. Většinou všechno zhltnou a nestarají se, co by mohlo být uvnitř. Vnímají chuť jen na povrchu a často ani...
Pořád ještě se mi honí hlavou myšlenka pořídit si nového psa. Udělala jsem si celkem jasno v tom, jak si ho vybrat. Nemám teď na mysli vzhled ani povahu psa, ale jeho původ. Rozhodně totiž nechci podporovat množírny psů.
Při výběru štěněte je potřeba brát ohled na několik zásadních věcí. Jsou tak samozřejmé, že nás paradoxně často ani nenapadnou.
Kulajdina falešná březost mě přivedla na myšlenku adopce. Ne pro mě, ale pro ni. Poslední dobou je sama doma častěji než dřív. Nudí se a přemýšlí o nesmyslech. Veterinář mi řekl, že ji mám přivést na jiné myšlenky. Jenomže venku pořád pršelo a ve městě...
Před nějakým časem jsem narazila na článek o zajímavém výzkumu, který uskutečnila Friederike Rangeová z vídeňské Univerzity veterinární medicíny. Nebojte se, žádné zvířátko při něm netrpělo.
