Každá kočka si samozřejmě užívá jiný způsob mazlení. Ta má nejraději hlazení na temeni, ta zas na hřbetě. Existuje ale pár pravidel, které platí téměř na každou z nich. Pokud už nějaký čas žijete v kočičí domácnosti, jistě jsou vám tato pravidla známá. Pokud ale v komunikaci s kočkami ještě trochu tápete, třeba vám to pomůže.
Jednou z hlavních vlastností, kterou se kočky odlišují od psů, je jejich vybíravost. A pokud se jim něco nelíbí, neostýchají se na to upozornit, nebo vás rovnou zcela ignorovat. To platí na vše od krmení, přes pelíšky, až po to, koho mají rády nebo jakým způsobem chtějí být mazleny. Každá kočka je samozřejmě individuální osobnost, která má své vlastní preference, obliby a způsoby, jakými chce pohladit. To, co tedy funguje na jednu kočku, nemusí fungovat na druhou. Nicméně pokud jde o kočky obecně a o to, jak rády přijímají lásku, existuje několik téměř univerzálních pravidel, jak zajistit, aby si kočička vaši společnost užívala.
Nehlaďte kočky proti srsti
Některé kočky to budou tolerovat, výjimky se najdou vždy. Obecně by se ale měl kočičí kožíšek hladit pouze po směru růstu srsti. To platí nejvíce u koček s krátkou rovnou srstí. U nich může být hlazení proti srsti opravdu nepříjemné. Tolerantnější k tomu budou kočky s dlouhou měkkou srstí, která neroste pevně v jednom směru.
Nebuďte hrr
Když kočka přijde k nám a dožaduje se pozornosti, nebo když chceme nějakou kočku pozdravit, přijde nám normální chlupáče pohladit. Možná jste si ale všimli, že když to uděláte, kočka obrací hlavu, aby vám mohla před tím, než se bude těšit z vašich doteků, očuchat ruku. Přímým hlazením vlastně obcházíme jednu z prvních zdvořilostí ve vzájemné interakci mezi člověkem a kočkou.
Když se kočky potkají poprvé, nebo když se jedna třeba vrátí zvenku domů či z návštěvy veterináře, můžete si všimnout, že než se pozdraví, postaví se tváří v tvář proti sobě a očuchají se. Je to jejich projev zdvořilosti a umožní jim to o sobě navzájem zjistit mimo jiné, kde byly.
Na rozdíl od psů kočky své chování člověku tolik nepřizpůsobily. Pokud je tedy chcete pozdravit, měly byste to udělat po kočičím způsobu. Než začnete kočičku hladit, nechte ji, aby si vaši ruku očuchala a s mazlením začněte, až když se o vás kočka sama otře.
Nepokoušejte hlazení břicha
Jen málo věcí je pro kočičí milovníky tak lákavé jako měkké a teplé kočičí bříško. Mnoho koček ale hlazení těchto partií rádo nemá, nebo je k tomu tolerantní jen v případě naprosté uvolněnosti a jen po krátkou dobu. Při pokusech o mazlení kočičího bříška se můžete setkat i s velmi agresivním chováním.
Pro kočku je žaludek citlivým místem a pokud vám ho obnaží, je to spíš znamení důvěry než výzva k jeho hlazení. Některé kočičky tedy jeho pohlazení můžou brát jako zrazení důvěry.
Vyhněte se nadměrné stimulaci
I kočky, které mají rády hodně rozruchu a stále se dožadují pozornosti, mají někdy dost. Jednoduše se stanou přecitlivělými na podnět, kterého se jim dostává nadměrně. A to platí i při hlazení. Stane se to ve chvíli, kdy přestanou vypadat spokojeně a začnou působit naštvaně nebo uraženě, případně se po vás i oženou. Při mazlení tedy pozorujte výraz a chování kočky a zbytečně ji neškádlete.
Dejte si pozor na tlak
Každá kočka má ráda a snese jinou intenzitu tlaku, když je hýčkána. Některým vyhovují pouze lehké a jemné dotyky a hlazení, jiné se vám zas budou přímo opírat do ruky a tlačit vás. Nicméně přílišný stisk nebo hrubší tření není žádné kočce příjemné.
Má vaše kočička nějaké speciální místo, kde si hlazení vyloženě užívá? Nebo patří mezi ty výjimky, které mají rády “psí drbání” či hlazení na bříšku?
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
