Podle metody Ttouch můžete doteky použít k léčbě veliké škály zdravotních, mentálních i emocionálních problémů. O co vlastně jde a jak to funguje?
Často jsem poslední dobou narážela na pojem Ttouch a po pravdě jsem neměla moc tušení, co se pod tímto trochu špatně vyslovitelným názvem schovává. Oč tedy vlastně jde? Ttouch byl rozvinut před asi 40 lety Lindou Tellington Jones a dnes ho používají trenéři, veterináři, fyzioterapeuté a poradci chování zvířat. I u nás se už můžete přihlásit do workshopu, který vás používání techniky naučí, i když tu zatím působí jen jedna trenérka této metody.
Tellington Ttouch je způsob práce se zvířaty, který má pomáhat překonávat jejich zdravotní, mentální i emocionální problémy. Jde o jemnou metodu, která vnímá psa (nebo jiné zvíře) jako celek. Pomocí vědomých doteků, bandáží a cvičení pomáhá zvířeti najít rovnováhu a harmonii. Pomáhá upevnit vzájemnou komunikaci, důvěru a pocit bezpečí.
Ttouch věří v souvislost mezi držením těla zvířete a jeho chováním. Využívá tedy práci s tělem, různé metody vodění či zdolávání překážek a různé pomůcky. Cílem je uvolnění napětí, navození pocitu klidu a pohody. To má následně zvířeti pomoci rozvinout sebedůvěru a sebekontrolu a překonat instinktivní a často ustrašené reakce.
Podle této teorie je třeba pes citlivý na hluk pravděpodobně napjatý v zadní části těla a ocasu a dotek kolem pacek je mu nepříjemný. Jeho dolní končetiny, ocas a uši se mohou zdát studené. Ttouches - neinvazivní pohyby mohou prý zlepšit cirkulaci krve, tím pomoci zahřát studené končetiny, uvolnit napnuté svaly a zbavit psa navyklých způsobů. Také mohou přivolat klid a změnit psí očekávaní toho, co znamená kontakt kolem jeho pacek. Hlazení uší klouzavými pohyby prý pomáhá zklidnit tlukot srdce a dech. Bandáž kolem těla (body wrap) nebo tričko může psovi citlivému na hluk dodat pocit bezpečí. Ve zkratce, Ttouch prý může pomoci vybudovat zvířeti sebevědomí ve všech oblastech života bez nutnosti zabývat se jednotlivými problémy.
Technika předpokládá, že dotýkání se vystrašeného nebo nejistého zvířete pozitivním způsobem může jeho chování v dané situaci změnit. Aplikací techniky se prý dají změnit i hluboce zakořeněné zvyky, a to za poměrně krátkou dobu.
Důležitou součástí Ttouch je pozorování. Ošetřovatel si musí spojit reakci s podnětem a zaznamenat držení těla zvířete, jeho rovnováhu, pohyb svalů. Dotykem zaznamenává rozdíly v teplotě, změnu dýchání nebo tlukotu srdce, změnu struktury nebo vzhledu srsti, napětí ve svalech - ocasu, uších nebo nohách. Musí si všimnout i reakce zvířete na dotek a jeho schopnost vypořádat se s tréninkem vodění nebo zdolávání překážek. Trénink je pak veden pod prahem jeho možností, pozornost se tedy upírá na to, co zvíře může zvládnout tak, aby nemuselo reagovat, zvláště v případě nervózního nebo nejistého zvířete.
Na této metodě fungují třeba i antistresové oblečky pro psy. Ty využívají jemného tlaku, který má mít výrazné účinky při úzkostech, stresu nebo i hyperaktivitě. A podle testů a reakcí zákazníků fungují velmi dobře. Něco tedy na této metodě asi vážně bude. Pokud doma máte problémového psíka a už si s ním nevíte rady, můžete popřemýšlet o vyzkoušení Ttouch. Ať už formou doteků, kdy je třeba vyhledat odborníka či se zúčastnit školení, nebo formou oblečku, který zvládnete nasadit sami. Pro kočičky se, pokud vím, speciální oblečky ještě nevyrábějí a nikde jsem se nedočetla, jestli pro ně jde využít ty psí.
Už jste se s Ttouch setkali? Mě osobně tato metoda celkem zaujala. Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že svému pesanovi pořídím takovýto obleček. Určitě tedy uvítám váš názor a zkušenosti.
Epilepsie je stejně jako u lidí nemoc celoživotní a nevyléčitelná. Toto onemocnění se může vyskytnout u jakéhokoli psa nebo kočky všech ras a v každém věku. Podíváme se na to, co vlastně epilepsie je, jaké jsou její hlavní příčiny a jak poznáte...
V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Poslední rozloučení s domácím mazlíčkem, zvláště se psy a kočkami, kteří s námi žijí dlouhá léta, je psychicky velmi náročné. Kdo to zažil, dá mi za pravdu. Pro lidi, kteří se necítí v těchto chvílích na to, aby organizovali kremaci či pohřeb svého...
U větších domácích zvířat, zejména u psů, je pro nás péče o mazlíčkovy zuby samozřejmá. Jakmile zvíře dosáhne několika let věku, je nutné být čím dál pečlivější, protože usazující se zubní plak a potažmo kámen vede k zánětům dásní, které jsou pro celý...
Britský designér a vynálezce Dominic Wilcox otevřel v Londýně svou novou výstavu s názvem Play More. Dokazuje, že umění není určeno jen pro lidi. Jedná se totiž o první výstavu určenou výhradně pro psy. Najdete tu obrazy, bazén s kuličkami nebo...
Klonování patří k výdobytkům moderní doby. Leckoho tedy asi nepřekvapí, že svět má už nějaký ten rok i svého prvního naklonovaného psa. Pojmenovali ho Snuppy, což si jistě dobře zapamatujete kvůli podobnosti s pouze jinak psaným jménem Snoopy, jehož...
Nikomu bych nepřála se dostat do situace, kdy by veterinární záchrannou službu potřeboval. Stát se ale může cokoli a je lepší být na takové případy připraven. Koneckonců, může to znamenat rozdíl mezi životem a smrtí vašeho mazlíka.
Možná i vy máte doma malého čtyřnohého stresaře. V takovém případě čtěte pozorně, třeba tu narazíte na něco, co jste ještě ve snaze zbavit parťáka stresu nezkoušeli.
Pravděpodobně jste se setkali s názorem, že mnohem důležitější než to, co psovi říkáte, je, jakým způsobem (tónem) to říkáte. Ukazuje se ale, že psi lidské řeči mohou rozumět lépe, než jim obecně přisuzujeme.
Každý z nás určitě rád fotí svoje mazlíky. Ne vždy ale fotky vyjdou podle očekávání. Tady je proto pár rad, jak fotografování zvládnout, a co nejlépe zachytit ty naše chlupaté společníky.
Mohlo by se zdát, že čím menší zvíře, tím méně péče bude vyžadovat. Nenechte se však mýlit. I pokud máte doma myšku, křečka nebo třeba morče, měli byste péči o něj přizpůsobovat ročnímu období a situacím, jimž je vystavujete. V parných dnech, jaké nás...
Mnohokrát jsem zůstala při padacích manévrech své kočičí parťačky udiveně zírat s otevřenou pusou. Nedalo mi to a začala jsem hledat více informací o tom, kde se vzala kočičí šikovnost dopadnout vždycky na všechny čtyři a být… jak to říct… gumová.
