Paní na hlídání

Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.

Za chvíli nás tedy bude o jednoho psa víc. Na podzim budeme s Kulajdou na dva měsíce hlídat sedmiletého křížence Kubu. Radka, jeho panička, odjíždí na stáž do ciziny. Nemá komu psa svěřit a nemůže si dovolit ubytovat ho na tak dlouhou dobu v psím hotelu. Porůznu se ptala kamarádů, jestli by se jí o něj nepostarali, až se přes naši společnou známou dostala ke mně.

Protože se neznáme, daly jsme si rande naslepo. Nejdřív jsme totiž potřebovaly vyzkoušet, jestli se naši psi snesou. Že by mezi nimi přeskočila jiskra, se říct nedá, spíš jeden druhého moc nezajímali, což jsme zhodnotily jako pozitivní. Slovo dalo slovo a koncem léta proběhne předání.

Vyptala jsem se, co Kuba má a nemá rád a na co si musím dát pozor. Miluje ryby a rád kouše klacky. Sice je jen o hlavu vyšší než Kulajda, ale to mu nijak nepřekáží v machrování na velké psy. Jinak je to velký sympaťák, myslím, že si budeme rozumět.

Co se odměny za hlídání týče, jde o individuální věc a záleží jen na tom, jak se dva lidé dovedou domluvit. Vedle toho dostanu peníze na granule a na případné další výdaje. Půlku mi zaplatí předem a půlku až podle toho, jak bude Kuba vypadat, až jí ho vrátím :) Ne, dělám si srandu. Usoudily jsme, že se možná přece jenom časem objeví problém, kvůli kterému budu muset Kubu předat někomu z Radčiných příbuzných, tak ať si zbytečně neposíláme peníze sem a tam.

Už se docela těším. Jsem ráda, že na mě Kulajda nebude doma čekat sama. Taky si vyzkouším, jak bude fungovat s dospělým parťákem. Kdo ví – třeba jí jednou pořídím kamaráda z útulku.